A tak se nemohu zbavit dojmu, že se řada našich politiků vstupu do EU bojí, zároveň mám však dojem, že jim zdaleka nejde o blaho nás voličů, ale o strach ze své vlastní budoucnosti, v které by se právě oni mohli stát politiky druhořadými.
Že k tomu zneužívají náš příliš pokřivený smysl národní hrdosti nesvědčí zrovna o jejich státnické moudrosti. V každém společenství jde přece především o dohodu a vzájemný respekt. Tak jako bohatší země EU musí respektovat stav našeho hospodářství i způsob našeho chování, tak i my musíme respektovat jejich obavy a jejich podmínky.
S národními zájmy nemůžeme argumentovat jen tehdy, jde-li o zájemy naše. A můžem si snad myslet, že budeme moci volně pracovat v zemích EU, když nebudeme jejím členem?
W. Brudný, Přelouč
[mailto:ebrudna@e-dnes.cz]
