Starostka uvažuje, jestli nemá pro ty, kteří k volbám přece jen půjdou, přesunout urnu z prvního patra obecního úřadu do přízemí. "Jsou staří. Tak aby se nemuseli belhat po schodech."
Starých a nemocných lidí, kteří kdysi osídlili po Němcích pohraničí a pak se tam sedřeli při těžké práci v zemědělských družstvech, je ve Slezských Pavlovicích většina.
A všichni shodně s těmi mladšími tvrdí: S politiky nechceme mít nic společného. Nejdříve nám vzali práci v družstvech, a pak naději, že se uživíme jako soukromí zemědělci. "Zatím mi nikdo nevysvětlil jedinou věc, v čem by nám mohlo krajské zastupitelstvo pomoct.
Přijeli sem jenom komunisti a rozdali nějaké letáky," říká bývalý řidič Leopold Levák, který je stejně jako většina mužů z obce bez práce. A tak spolu s dalšími aspoň pomáhá při malování chodeb v nevzhledném bloku obecních bytů.
"Oni vůbec netuší, co my tu řešíme," říká na adresu politiků. Mladí lidé odcházejí ze Slezských Pavlovic za prací jinam. Dětí je tam málo. Udržet školu se nepodařilo. Školáci museli začít jezdit do vedlejší obce.
Jenže autobus, který by je tam na osm hodin dovezl, do poslední vesnice na Osoblažsku nejezdil. "S ČSAD nebylo možné se dohodnout. Když nám chtělo rušit další spoje, malé obce na Osoblažsku založily dopravní společnost, která provozuje linky tak, jak potřebujeme.
Autobus od nás vyjíždí a u nás končí. Proto jsme tady nechali v obecních bytovkách jednu garsonku volnou pro řidiče, aby v ní mohli přespávat. A je po problémech," popisuje starostka.
Spolu s dalšími ženami zavařila jablka a na obecní pozemky, které ležely ladem, zasadila brambory a zeleninu. Ty používají jako suroviny pro obecní vývařovnu. Ta je jedinou výhodou, která pavlovickým zůstala z dob, kdy tam fungovala škola a statek. "Je to jediná služba. Důchodci jsou moc rádi, že si mohou zajít pro jídlo. Dokud to půjde, snažíme se udržet cenu za oběd na pětatřiceti korunách. A aspoň tady může jedna z místních žen pracovat jako kuchařka," vysvětluje starostka.
Ve vesnici žije okolo sto devadesáti lidí. Většina z nich každý měsíc čeká na sociální dávky. "Jdeme ke dnu. Němci, kteří tady kdysi bydleli, vždycky přijedou, zakroutí hlavou a jedou pryč," říká volyňský Čech Vladimír Liška, který na začátku devadesátých let začal s chovem masa na statku. "Musel jsem propustit lidi, protože mlékárny přestaly platit.
Zvířata jsem dal za babku na jatka a teď mám jenom pole. Dnes bych volil komunisty, protože za nich jsem měl tři tisíce šest set korun, deputát a práci," říká rozzlobeně otec čtyř odrostlých dětí, který stojí před domkem s nápisem: Na prodej. Bývala to hospoda. Nikdo do ní nechodil. Když přinese doručovatelka sociální dávky, chlapi si jdou koupit pivo raději do obchodu. Popíjet a ponadávat na ulici je vyjde levněji.
"Kdyby vláda jenom týden žila tak, jako my tady, snažila by se jinak," říká Růžena Mikulášová, která se k volbám nechystá. K tomu, že volby v životě na Osoblažsku něco změní, se staví skepticky i Dušan Vacula, který se všemožně snaží do obce zase vrátit lepší časy.
Začal chovat prasata, jedná s další firmou o tom, že by do Slezských Pavlovic zase nastěhovala krávy. To by znamenalo práci pro čtyři lidi. "Pomohly by jedině změny ve vysoké politice.
Proudí k nám ze zahraničí potraviny, které pěstujeme tady a je jich nadprodukce, jako třeba brambor," vysvětluje. "Dokud na ně nebudou uvalena cla a zemědělci z pohraničí a horských oblastí nedostanou daňové úlevy, nic se tu nezmění," míní.
