A proč mám jít volit? Přečtěte si, co dělá a nedělá Evropský parlament

Začaly volby do Evropského parlamentu. Jako první hlasují Nizozemci a Britové. Volby skončí v neděli ve 23 hodin, pak se zveřejní výsledky. Česká republika volí 21 europoslanců. Přečtěte si přehledně, jaké jsou pravomoci Evropského parlamentu a co od něj lze a nelze čekat.

1. Co je Evropský parlament

Patří k hlavním institucím Unie spolu s Evropskou komisí a Radou EU. Jedině členy europarlamentu můžeme ale z těchto tří těles volit. Eurokomisaře (těch je 28, podle počtu členských zemí) vysílají jednotlivé vlády, v Radě EU se zase scházejí ministři vlád členských zemí. A Evropskou radu zase tvoří hlavy států či předsedové vlád.

O nadcházejícím víkendu tedy budou občané EU na pětileté funkční období volit celkem 751 europoslanců, z toho Češi 21.

Poslanci se za účelem snazšího prosazování svých postojů sdružují do frakcí. Dosud nejsilnější uskupení zastřešuje centristická Evropská lidová strana (265 poslanců, za ČR zástupci KDU-ČSL), další velkou formací je levicová Progresivní aliance socialistů a demokratů (184 europoslanců, za ČR ČSSD). Tato dvě uskupení disponovala dosud v Evropském parlamentu většinou.

V Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (84 europoslanců) není žádná česká strana, stejně jako u evropských zelených (55 poslanců). Zástupci ODS dosud byli členy Evropských konzervativců a reformistů (54 mandátů), komunisté členy Sjednocené levice (35 křesel). Euroskeptici z Evropy svobody a demokracie měli 32 mandátů a v těchto volbách se očekává jejich posílení.

2. Trocha historie

Parlament smluvně vznikl jako Shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952. Zasedali v něm poslanci parlamentů jednotlivých členských států - Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Německa a Nizozemska. V šedesátých letech parlament (už pod tímto označením) získal pravomoc odvolat Evropskou komisi. Od roku 1979 se europoslanci volí samostatně.

Role parlamentu byla zpočátku pouze poradní. Od roku 1986 se ale podílí na rozhodování o přijímání nových členských zemí a vybraných mezinárodních smluv, uvádí specializovaný portál Euractiv.cz (jeho text o EP najdete zde, čerpáme z něj i v dalších částech našeho přehledu). Role europarlamentu postupně rostla, nyní se podle oficiálních dat podílí na tvorbě 95 % evropské legislativy.

3. Vztah evropských institucí

Od národních parlamentů se ten evropský liší v jedné podstatné věci - europoslanci nemohou navrhovat unijní legislativu. Parlament není v pravém slova smyslu zákonodárným sborem, výhradní právo navrhovat zákony patří úředníkům z Evropské komise. Parlament může Komisi o konkrétní zákony nanejvýš požádat.

Co dělá která euroinstituce

Evropská rada - hlavy členských států či předsedové vlád, předseda Evropské rady a šéf EK, jmenuje šéfa EK a eurokomisaře

Rada EU - ministři vlád členských zemí EU, koordinují politiku jednotlivých zemí a schvalují (spolu s parlamentem) zákony

Evropská komise - 28 komisařů jmenovaných Evropskou radou a schválených europarlamentem, tvoří unijní zákony

Evropský parlament - 751 volených poslanců - schvaluje zákony (nemůže je předkládat), předsedu EK a jednotlivé eurokomisaře a může vyslovit EK nedůvěru

Nové zákony z dílny Evropské komise (což nejsou jen komisaři, ale i jejich aparáty) však nevstoupí v platnost, pokud nejsou schváleny Evropským parlamentem (to se týká zmíněných 95 % evropské legislativy) a Radou EU.

Probírané zákony procházejí třemi čteními, v nichž europoslanci mohou přijmout pozměňovací návrhy k návrhu Komise a k následné pozici Rady EU. Poslední, třetí čtení, je určené k nalezení shody mezi europarlamentem a Radou EU, je-li to třeba.

Kromě toho existují určité zvláštní postupy, které se popsanému řádnému schvalovacímu procesu vymykají. Patří mezi ně "konzultace" (Rada EU nesmí přijmout rozhodnutí dříve, než se seznámí s rozhodnutím europarlamentu, které pro ni ale není závazné) či "souhlas" (parlament k návrhu Komise zaujme souhlasné či nesouhlasné stanovisko bez možnosti pozměňovacích návrhů). Souhlasu parlamentu je třeba například k sankcím vůči členské zemi nebo schválení víceletého finančního rámce EU.

4. Vliv europarlamentu na Evropskou komisi

Parlament nemá přímý vliv na to, kdo se stane předsedou Evropské komise - toho jmenuje Evropská rada (neplést s Radou EU), kterou tvoří hlavy států nebo premiéři jednotlivých zemí společně s jejím předsedou (tím nyní je Herman Van Rompuy). Předseda Komise je také členem Evropské rady.

Rovněž jmenování jednotlivých komisařů (po dohodě s předsedou Komise) je záležitostí Evropské rady. Právě tato oblast se stává místem střetů jednotlivých zemí, různí eurokomisaři totiž vedou různě silné "resorty". Velké země EU si zpravidla hlídají, aby měly nějakého důležitého eurokomisaře.

Nově jmenovaní eurokomisaři - tvůrci evropských zákonů - se nemohou ujmout úřadu, dokud jejich výběr neschválí Evropský parlament. Pokud se poslanci europarlamentu rozhodnou, že neschválí některého nominanta na komisaře, mohou zamítnout celý seznam kandidátů. Europarlament má také právo vyslovit Komisi nedůvěru a rozpustit ji.

5. Obecná passarela

Souhlasu parlamentu je zapotřebí, aby se Evropská rada mohla pokusit o jednomyslné rozhodnutí o změně smluv bez ratifikace referendy ve členských zemích. Právo veta v této oblasti nicméně mají národní parlamenty.

6. Oblasti, kde má europarlament vliv na zákony

Od Lisabonské smlouvy Evropský parlament schvaluje drtivou většinu závazných právních norem EU - směrnic, nařízení či rozhodnutí - které pak přejímají ("transponují") národní parlamenty v jednotlivých zemích.

Mezi výlučné pravomoci EU (a tedy i Evropského parlamentu) spadá celní unie, pravidla hospodářské soutěže definující fungování vnitřního trhu, měnová politika zemí platících eurem, zachování biologických mořských zdrojů, společná obchodní politika a uzavírání některých mezinárodních smluv (v tomto bodě opět citujeme z materiálu Euractivu).

Existuje oblast pravomocí, kde členské státy mohou přijímat vlastní zákony, nejsou-li v rozporu se zákony EU. Sem spadá vnitřní trh, některé aspekty sociální politiky, hospodářská, sociální a územní soudržnost, zemědělství a rybolov (mimo zachování biologických mořských zdrojů), životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, transevropské sítě či např. energetika.

Z části sem spadá i politika v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru či rozvojová spolupráce a humanitární pomoc.

V takzvaných doplňkových pravomocích mají hlavní slovo členské státy. EU zde vydává různá doporučení či všeobecná nařízení, což podle Euractivu nejsou závazné akty. Spadá sem ochrana a zlepšování veřejného zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání či například civilní ochrana.

7. A kde je to s právy parlamentu slabší

Vliv Evropského parlamentu je malý zejména v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SBZP) EU. Ta se odvíjí od mezivládních dohod, hlavní slovo mají členské státy, které obecnou politiku EU definují na půdě Evropské rady. Evropský parlament má jen konzultační roli, rozhoduje nicméně o obsazení postu vysokého představitele pro SBZP a ostatních členů Komise, na které může klást určité nároky. A může jim vyslovit nedůvěru.

Pouze koordinační roli má EU v hospodářské politice a politice zaměstnanosti. Unie rozhoduje o hlavních směrech hospodářských politik jednotlivých zemí, sleduje jejich plnění a ukládá případně sankce za ohrožování fungování hospodářské a měnové unie, tuto pravomoc ale má Rada, která europarlament o rozhodnutích pouze informuje. Poslanci se na přijetí rozhodnutí nepodílejí.

Rovněž v oblasti zaměstnanosti je role EU jen poradní. Rada konzultuje hlavní zásady politiky zaměstnanosti s europarlamentem, společně pak obě tělesa mohou přijímat opatření k podpoře zaměstnanosti.

Europoslanci také sami o sobě nemohou rozhodovat o tom, zda Česká republika přijme či nepřijme euro či zda vystoupí či nevystoupí z EU.