Proč reagujete až nyní a v prvních dnech po sdělení obvinění jste komentáře odmítal?
Od událostí, které dnes policie chce kriminalizovat, již uplynulo prakticky pět let. V první chvíli jsem se tedy soustředil na "rekonstrukci" své paměti, abych se i s ohledem na policejní vyšetřování nedopouštěl nepřesných nebo chybných výroků. Příprava stížnosti proti obvinění mi pomohla si tehdejší události připomenout a dnes věřím, že mohu pravdivě odpovědět na každou otázku.
Je pravda, že jste členem Nadačního fondu Jana Šebka, který vlastní jednu z firem Alpha Helicopter (jedna z firem zajišťujících leteckou záchrannou službu pro stát, pozn. red.)? Co tam máte na starost, berete za to nějakou odměnu?
Členem správní rady Nadačního fondu Jana Šebka jsem se stal osm měsíců po skončení ve funkci ministra zdravotnictví. Nikdy jsem to netajil a rozhodně to nepodkládám za něco nemravného. Byl jsem osloven jako poměrně známá osobnost, abych zaštítil veřejně prospěšnou činnost této nadace. Z jejích prostředků jsou financovány různé vzdělávací, kulturní, sportovní a charitativní akce. V rámci její činnosti je též poskytována spoluúčast na financování školného v programu Master of Heathcare. Moje činnost v nadaci je bezplatná.
Věděl jste, že firma Alfa Helicopter je sponzor ODS, ovlivnilo to Vaše rozhodování?
Nevěděl a na mé rozhodování by to ani nemohlo mít žádný vliv. Policie mi ostatně neklade za vinu, že bych výběrové řízení jakkoli zmanipuloval v něčí prospěch. Pouze odmítá vzít na vědomí, že referenční cenou za tuto službu v tomto případě nemůže být cena, kterou za ni obraně a vnitru dnes platí ministerstvo zdravotnictví, ale platby, které za ni stát platil privátním subjektům v předchozích letech. Oproti této ceně se nám podařilo dosáhnout cenu o sedm milionů ročně na jedno stanoviště nižší, než tomu bylo podle smlouvy uzavřené předchozím vedením ministerstva.
Už jste o té záležitosti hovořil s Petrem Nečasem? Jste nadále jeho poradcem?
Nemyslím, že bych musel Petru Nečasovi cokoli vysvětlovat. Vlastně jsem mu hlavně připomněl, o co tehdy šlo. Jeho poradcem zůstávám.
Vy mluvíte o tom, že nesmyslná je ta policií vypočtená domnělá škoda. Ale ta vychází z jakéhosi porovnání: kolik dříve stála tato služba za dob státního provozování a kolik poté nově dráž u soukromníků. Takže pokud obstojí konstrukce obvinění, tak i obstojí "vypočtená" škoda?
Není to tak. Doby čistě státního provozování se ostatně datují před rok 1992. Od té doby se nestátní subjekty na poskytování letecké záchranné služby vždy nějak podílely. Když jsem v roce 2006 přišel na ministerstvo zdravotnictví, poskytovaly privátní subjekty tuto službu na šesti stanovištích z deseti, a to na základě smlouvy, kterou s nimi uzavřela ministryně Emmerová. Tato smlouva v roce 2008 končila a mým úkolem bylo uzavřít novou.
Problém byl, že vnitro ani obrana už nechtěly provozovat více než po jedné stanici. Jde o činnost, která jim nenáleží a ze zákona ji mají poskytovat pouze v mimořádných situacích, kterými jsou míněny přírodní katastrofy, průmyslové havárie a podobně. Na základě veřejnoprávní smlouvy jim ministerstvo zdravotnictví sice částečně náklady refunduje, ale jak opakovaně zdůrazňují, tato částka ani zdaleka nepokrývá jejich skutečné náklady.
V praxi je to možné pouze proto, že platby mezi ministerstvem zdravotnictví na straně jedné a obranou a vnitrem na straně druhé, jsou fakticky přeléváním peněz z jedné kapsy státu do druhé, takže nemusí odrážet reálné náklady.
Konstrukce obvinění je pak založena na tvrzení, že pokud bych s obranou a vnitrem vyjednal provozování této služby na všech deseti stanovištích za onu nereálnou cenu, ušetřil by stát zhruba 1,5 miliardy za celou dobu trvání smlouvy.
Tvrdím, že je to nesmysl. Takový postup nebyl možný pro rozpor se zákonem a skutečností, že policie ani armáda nedisponuje dostatečnými kapacitami - personálními ani materiálními - k obsluze všech stanic. Tato policejní konstrukce ale neplatí ani v případě, že by se vláda skutečně z nějakých důvodů rozhodla leteckou záchrannou službu pokrývat výhradně silami policie a armády.
I kdyby totiž tyto složky nadále dostávaly od ministerstva zdravotnictví jen zlomek skutečných nákladů, musely by zbytek uhradit ze svých rozpočtů, zase tedy z prostředků státu.
Skutečné náklady na poskytování letecké záchranné služby těmito složkami je těžké vyčíslit, přesně to neumí ani jejich experti, ale podle analýz, které jsme měli k dispozici, vykonává stát tuto službu dráž, než soukromé subjekty.
Vzpomínáte si ještě na tu dobu, kdy jste uvedenou zakázku podepisoval? Zkoumal jste to nějak do hloubky, nebo to byla z pohledu ministra, který musí podepsat spousty smluv, spíše rutinní věc?
Rozhodně se nejednalo o rutinní věc. Nešlo jen o přípravu a uzavření smlouvy, ale i o celou řadu diskusí, které jsme vedli s kolegy na vládě, s představiteli armády a policie, se členy parlamentu i odbornou veřejností. Řadu omylů a zjevných nesmyslů, které dnes obsahuje policejní obvinění, jsem mnohokrát musel vyvracet tehdejší opozici.
