Pane ministře, váš náměstek Hroboň řekl, že průměrné roční doplatky za léky se od dubna zvýší o 150 korun, důchodcům o 200 korun.
Ano, 150 korun navýšení je správné. Ale chování pacientů se může změnit.
A jak, kdybyste nám mohl říci.
Zahájíme informování pacienta, že mít předepsáno více než šest léčiv není pro něho nejlepší. Protože léky mezi sebou v těle reagují a vytvářejí další příznaky, někdy horší než ty, které přináší sama choroba.
Takže od pacienta, který nemá lékařské vzdělání, chcete, aby korigoval lékaře?
Ano. Já celou dobu říkám, že pacient má být daleko více aktivní. Na druhou stranu jsou i pacienti, kteří vyžadují, aby jim praktický lékař předepsal to či ono léčivo, a on jim to předepíše, aby měl pokoj.
Takže to opatření bude takové - že máme diskutovat s lékaři?
No samozřejmě, to je nepochybné. Třeba takový lék pentoxifilin bere neuvěřitelné množství lidí na prokrvení končetin. Jeho efekt byl po dlouhých studiích prokázán jako velmi malý a pacienti mají po něm například závrať.
A pocítí pacienti a lékaři ještě nějak, že je špatné předepisovat tolik léků?
Když jsme hovořili o tom pentoxifilinu, najednou pacienti zjistí, že je na něj vyšší doplatek, a začnou se ptát, proč je vyšší? A budou poučeni, že jde o zastaralý lék, místo kterého je modernější lék s vyšší úhradou od pojišťovny a minimálním nebo dokonce žádným doplatkem.
A můžete tedy jmenovat léky, které jsou hromadně užívány, mají sporný účinek a od dubna budou pro pacienty dražší?
To po mně nemůžete chtít, abych nosil lékopis v hlavě. Jsem schopen vám to dodat.
Podraží zastaralá antibiotika? Váš tiskový mluvčí Cikrt prohlásil, že od dubna se bude více doplácet za antibiotika a za levné léky.
Ano. Za některá zastaralá antibiotika, protože samozřejmě bakteriální svět se mění a u lékaře existuje určitá setrvačnost předepisování některých antibiotik. Co se týče těch levnějších léků, to souvisí s tím, co já tři roky říkám. Pojďme se solidarizovat a ušetřit peníze z veřejného zdravotního pojištění na nejmodernější léčbu pro ty, kteří jsou nejvíc nemocní. Pojďme se na tom všichni podílet tím, že si zaplatíme léky v lékárně, které jsou levné a běžné.
Taková solidarita je hezká, ale jak ji vysvětlíte sociálně slabé rodině s třemi dětmi, které třeba postupně onemocní angínou? To máte troje antibiotika, troje sirupy...
Já vám řeknu jinou slabou rodinu. Dcera má leukemii, maminka má třeba ještě nějakou vrozenou chorobu a doplácí dvanáct tisíc korun. Řekněte mi, zda není lepší, abychom - když máme rýmu nebo angínu - si zaplatili sem tam lék za padesát korun a ušetřili tím peníze, aby tahle rodina neměla tak vysoký doplatek?
Ano, ale jde o to, že se už asi deset let diskutuje o tom, že třeba acylpyrin a paralen bychom si měli plně hradit sami. Sám jste to hlásal, ale jen do té doby, než jste se stal ministrem. Pak jste to také nějak přepočítal...
Ne, nic jsem nepřepočítal. Tahle léková vyhláška je prvním krokem a my musíme změnit zákon. Teprve v zákoně můžeme navodit situaci, kdy acylpyrin opravdu nebudu muset hradit z veřejného zdravotního pojištění.
A nevíte, kolik tak asi zaplatíme za acylpyrin, superpyrin, až nebude hrazen pojišťovnou?
Nevím, může nejspíš zlevnit. Když snížíte úhradu od pojišťovny, tak ten lék se vždycky zlevní.
Hm. Na léky zůstane letos stejný balík peněz jako doposud: 35 miliard?
Bude se to pravděpodobně tak pohybovat.
Jenomže jak se lékaři každoročně orientují na modernější léky, tak to každoročně vede zhruba ke tříprocentnímu nárůstu nákladů. Čím ten tříprocentní nárůst hodláte pokrýt?
Když v jednom roce dvakrát onemocníme, tak nás pacienty to bude něco stát. To já vůbec nepopírám. Tahle vyhláška je startem k tomu, abychom mohli uhradit právě tahle moderní léčiva. Chci, abychom měli, když máme rakovinu, ten nejmodernější lék.
Kdybyste mi tedy mohl říci, kdo je podle vás pacient se závažným chronickým onemocněním, a tudíž nebude na svoji léčbu výrazně doplácet? Protože podle té chystané vyhlášky to vypadá, že se zvýší platba na nemoci, jako je vysoký tlak, cukrovka, deprese, vysoký cholesterol...
Ne, ne. To říká Rath, to popírám. Nejtypičtějším příkladem chronicky nemocných jsou například diabetici, kteří jsou na inzulinu, a diabetici s komplikacemi.
A co třeba vysoký tlak?
Vysoký tlak má své stupně, podle postižení je první stupeň, druhý stupeň, třetí stupeň - každý má svou závažnost. Opravdu nehrozí u těchto léků žádné dramatické zvýšení. To je to strašení, které začal pan poslanec Rath. Nevěřte tomu.
No tak komu se tedy ty léky zdraží?
Já to říkám úplně jasně: právě těm lidem, kteří nejsou tak často nemocní.
Jedním z prvků té vaší zásadní reformy bude zavedení limitů na doplatky za léky a zdravotní péči. Uvažuje se o částce tři tisíce korun za léky. V čem je to pro pacienta výhodné, když teď doplácí v průměru 700 korun, důchodce 1200? To si velmi pohorší, že?
To je v průměru. On si nepohorší. Doufám, že jste neskočila na fintu poslance Ratha, že limit znamená, že se na něj budeme všichni dotahovat. Tak to není. To je pojistný limit, že pokud bychom měli větší doplatky než tři tisíce korun, tak už bychom za rok více neplatili.
Takže to neznamená, že by se zvyšovaly doplatky...
Ne, to je sociální aspekt posilující solidaritu mezi zdravými a nemocnými.
Chcete také zavést pro pacienty regulační poplatky. V lékárně by to bylo dvacet korun, při návštěvě lékaře a pohotovosti padesát korun a za den v nemocnici taktéž padesát korun.
Ano.
Ale ještě v listopadu jste říkal, že zvažujete, jestli nevynecháte poplatek u praktického lékaře...
Ukazuje se, že právě u praktického lékaře je třeba vybrat, na které návštěvy vztáhnout poplatek a na které ne. Preventivní péče určitě nemůže být s poplatkem za návštěvu. To je logické. Když půjdete na preventivní prohlídku, tak vám nikdo nevyměří padesát korun. To bychom byli padlí na hlavu.
A co takový důchodce, který nemá ani průměrný důchod a musí během měsíce navštívit třeba praktického lékaře, internistu, očního lékaře, diabetologa a bude mít 200 korun pryč? A to nepočítám poplatky za recept a doplatky za léky.
Co se týče receptu, tam budou poopravena pravidla - na jak dlouho se může předepsat, kolik preparátů se na něj může předepsat atd. Takže pokud někdo zažívá praxi, že dostává těch blanketů teď víc, tak jich bude dostávat míň. A ten poplatek u lékaře se jmenuje regulační. To znamená, že vysoce pravděpodobně klesne počet návštěv, a to i důchodců nebo právě důchodců, kteří chodí často k lékaři.
A nemáte pocit, že to povede k zanedbání péče?
Ne, zcela určitě nemám ten pocit. Padesátikoruna nikdy nikoho neodvedla od toho, aby šel k lékaři, když je mu opravdu zle.
Dále chcete definovat standard zdravotní péče, abychom si na nadstandard mohli připlácet či se připojišťovat. Jenomže skoro všichni ministři ten standard chtěli, ale ještě nikomu se nepodařilo se na něm shodnout. Proč si myslíte, že se to podaří právě vám?
Protože na to jdeme trošku jinak. Všichni si představovali, že udělají jednotlivé léčebné standardy, my tu ambici nemáme.
A podle čeho to budete dělat? Vezměme si třeba operaci žlučníku.
To je tak složitá metodika, že vám to teď tady momentálně nevysvětlím. Já vám jenom říkám, že to máme vypracováno. Řeknu vám to obecně - standardem bude to, co je dnes nárokem z veřejného zdravotního pojištění. Kromě některých výkonů to bude přibližně stejný objem.
Ale co potom ušetříte?
Změníme chování pojišťoven, jak nakupují zdravotní péči. Já vám to, paní Jílková, tady nevysvětlím, ani kdybyste se rozkrájela. To tady není zreprodukovatelné.
To mi nemůžete říct ani příklad, co bude nadstandard? Kromě televize na pokoji a koupelny?
Budou to i materiály a výkony.
Ale jaké výkony třeba?
Já vám teď nedokážu říct které.
Dalším bodem vaší koncepce je stanovení dostupnosti zdravotní péče. To je určit, za jakými zákroky budou muset lidé jezdit do specializovaných center a na co mají nárok hned v nejbližší nemocnici. Budete tedy některé nemocnice rušit?
V žádném případě nebudeme rozhodovat o tom, kde která nemocnice má být. A co tam má být. To bude rozhodovat pojišťovna, ale podle nástroje, který bude v zákoně, protože dneska rozhoduje do jisté míry svévolně. Prostě když splní dostupnost do padesáti kilometrů určitého druhu péče, je to jejich rozhodnutí, kde to nasmlouvají. Pojišťovna musí svým pojištěncům zajistit časovou či geografickou dostupnost. Pozor, jsou tam i čekací doby, což je strašně důležitá věc. Na některé typy výkonu, na které se čeká, se určí maximální čekací doba.
A vy se tedy domníváte, že je ta finanční situace ve zdravotnictví únosná? Že tam není potřeba nalít další peníze?
Já si myslím, že tam teď není potřeba nalít peníze. Teď momentálně je tam dokonce i určitý finanční polštář, který umožňuje jednak umořovat dluhy těm, kteří jsou zadluženi, což je Všeobecná zdravotní pojišťovna, a jednak umožňuje dělat transformační kroky.
Někteří ředitelé nemocnic či lékaři teď asi nebudou věřit tomu, co říkáte. Že je tam dost peněz, že jsou tam dokonce finanční polštáře...
Já se jich vždycky při všech besedách zeptám, ať mně ukážou, jakým způsobem se tam ty peníze mají dostat. Já zdůrazňuji, tady je obrovský deficit státního rozpočtu: 13,5 procenta platíme na zdravotním pojištění, ekonomicky aktivních nás bude čím dál méně. Takže já se ptám, kde je vzít?
A teď mi, pane ministře, povězte: co říkáte tomu, že ministr financí Kalousek naznačil, že pokud chce ODS radikálně snižovat daně, tak se budou muset snižovat i mandatorní výdaje. A v nich je jedním z nejvyšších výdajů platba za státní pojištěnce.
Mým cílem je především dosáhnout toho, aby se snížilo daňové zatížení, to znamená, aby se spíše snížila platba povinného pojištění, pokud možno aspoň o půl procenta.
No promiňte, jestli jsem teď dobře slyšela, tak potom jste ochoten obětovat i vysátí nějaké miliardy ze zdravotnictví panem ministrem Kalouskem?
Ne, ne. My se o tom s ministrem Kalouskem budeme bavit a budeme hovořit o dvou-, tří- a pětiletých výhledech. My nemůžeme mluvit jenom za dnešek. A v rámci tohoto výhledu já vidím jako lepší řešení snižování daňové zátěže.
