"Před rokem jsme spolu s Němci a Rakušany zatkli čtyřicetičlenný gang, který organizoval přechody hranic pro běžence převážně z Afghánistánu. Za dva roky protáhl přes hranice asi šedesát tisíc lidí. Máme signály, že část ze zisku plynula právě k lidem z Al-Kajdy," uvedl policejní důstojník, který je s případem obeznámen.
Oficiální stanovisko úřadů však zní: nevíme to stoprocentně. "Kdybychom o někom věděli, už by byl zatčen," říká šéf rozvědky František Bublan.
Muž, který se přes dvacet let pohybuje v tuzemské arabské komunitě, je přesvědčen, že lidé spojení s Al-Kajdou se v Česku objevují, byť jen načas. I on je zmiňuje v souvislosti s převaděčstvím.
"Občas sem přijedou, vyřídí záležitosti spojené s padělanými doklady a pak zase mizí. Z toho, co o tom vím, nepochybuji, že mají napojení na bin Ládinovu organizaci," tvrdí.
Nepochybuje ani profesor Yonah Alexander, americký expert na mezinárodní terorismus.
|
Jak zjišťují rozvědky informace? |
České zpravodajské služby horečně využívají veškeré zdroje, aby předešly případnému útoku teroristů při summitu NATO. Ten začíná už za dva dny v Praze.
Do země míří zásilka raket, objevil se tu pákistánský terorista, atentátníci už mají "hnízdo", odkud připravují útok.
To jsou jen tři z dlouhého seznamu informací, které nasvědčovaly možné akce teroristů během pražského summitu NATO a v uplynulých týdnech je ze všech možných stran zkoumaly zpravodajské služby a policie. Ani jedna ze zpráv se nakonec neukázala jako věrohodná. Zatím. Seznam se totiž neustále doplňuje.
"Před časem se objevila informace, že k nám směřuje zásilka zbraní právě pro nějaký útok. Měly to být rakety. Prověřili jsme to a můžeme už říci, že to byla smyšlená informace," uvedl pracovník jedné z tajných služeb.
Další "zaručená" zpráva hovořila dokonce o konkrétním místě, kde by se měl útok stát a kde se už atentátníci údajně připravují. Policejní komando terén prohledávalo, opět s negativním výsledkem.
A do třetice: z prostředí arabské komunity pronikla hláška o pražském pobytu jakéhosi Pákistánce, napojeného na teroristickou organizaci. Výsledek? Pákistánec sice existuje, je tu, ale s teroristy nemá nic společného.
S trochou nadsázky se proto dá říci, že sídla tajných služeb se v posledních dnech proměnila ve včelí úly: zpravodajci se horečně scházejí se svými informátory, prověřují se na první pohled sebemenší hlouposti, vyměňují se údaje se zahraničím.
Cíl je jediný: získat před summitem co největší jistotu, že v zemi nehrozí teroristický útok. "Stoprocentní jistotu samozřejmě nebudeme mít nikdy. Nemůžeme nikoho ujistit, že se nic nestane. Ale děláme všechno pro to, aby se to nestalo," říká šéf rozvědky František Bublan.
Vedle toho zpravodajci a policisté pečlivě monitorují skupiny cizinců z rizikových zemí, jako jsou například Irák, Pákistán, Libye či Sýrie, kteří tu už několik let žijí.
Tajné služby přitom shodně tvrdí, že právě od nich nic nehrozí. V tom jim dává za pravdu i člověk, který se v tuzemské arabské komunitě pohybuje přes dvacet let:
"To poslední, co by si přáli, je nějaký útok v Praze. Oni chtějí jen svůj klid na své podnikání, a kdyby se tu něco stalo, přišli by o něj." Úřady proto berou spíš jako provokaci další "echo", podle něhož budovu Rádia Svobodná Evropa opakovaně okukovali podezřelí cizinci a fotili si ji.
Ale zase! Nikdo nemůže vyloučit, že se domácí arabské komunity nikdo nebude ptát a zaútočí buňky ze zahraničí.
Speciální týmy protiteroristických analytiků, policistů, armády a zpravodajců proto vymýšlejí ty nejabsurdnější varianty útoků. Na počítačích a mapách probíhá regulérní válka s teroristy, kdy ti "zlí" dělají vše pro to, aby převezli ty "dobré" - a neberou si přitom nejmenší servítky. Kdejaká zákeřná finta je jim k napálení protivníka dobrá.
"Sami jsme si hráli na teroristy a snažili se policajty doběhnout. Zašli jsme přitom až do velmi konkrétních situací včetně atentátů," přiznává člen ústředního krizového štábu.
Ten v těchto dnech zasedá prakticky nepřetržitě. Z tvrdé přípravy přešel už dávno na ostrý režim: vyhodnocuje informace, analyzuje je a předává s konkrétními pokyny policii či armádě.
Kromě protiteroristických manévrů však zpravodajce a policii zaměstnává ještě jeden úkol: co nejvíc dostat pod kontrolu nejmilitantnější skupiny demonstrantů, kteří hodlají proti summitu protestovat.
V praxi to znamená, že se snaží tvrdé jádro polapit už na hranicích a do země je vůbec nepustit. A ty, kteří přece jen proniknou, na území republiky vystopovat, vědět o každém jejich kroku a zabránit jim v násilnostech.
