Chápu, že ne všechno se dá koupit, resp. asi bychom nikdo nechtěli, aby peníze vládly světu. Protože prostě někdo je od přírody bohatší a někdo chudší. To by zřejmě platilo pro takové členy RB OSN jako je Angola nebo Mexico. Ale co do bohatství asi není rozdíl mezi USA a Francií či Německem. Přesto tyto evropské velmoci vždy raději přilepší svým důchodcům za věrnost, než aby přilepšily za zvýšení celosvětové bezpečnosti. Samozřejmě že ani já nejsem přesvědčen o tom, zda bezpečnější znamená úplně odzbrojený či naopak po zuby ozbrojený spojenec. Ale i přesto by si tito, ale i například naše vláda měli uvědomit, že Sopjené státy vkládají asi miliardové částky do něčeho, z čeho pak zbytek světa chce týt. I kdyby bylo záměrem dostat se k ropě, tak za tyto peníze vlády USA má zbytek světa tolik muziky, že jistá úroveň pokory a hlavně důvěry v konání Spojených států je na místě. Každý asi dokáže od stolu, s prázdnými kapsami rozumovat o míru a morálce. Názory, jaké kolem sebe šíří náš ministr zahraničí či jeho kolegové umí pronášet kdokoli. Ale aby je někdo poslouchal u nás doma, museli se do vlády nejprve dostat. A stejně tak by mělo platit, že než si začnou vynucovat silnější váhu svých mouder, musí něco pro svět udělat. To si myslím i při vědomí expedice chemického vojska, polních nemocnic, modrých baretů, ale i při vědomí, že formálně mají v OSN všichni stejnou váhu svého hlasu.
- pátek 7. února 2003
