Mírová záchranná akce, zdá se, vyšla na sto procent.
Na druhou stranu by občané i vláda měli zavřít uši pro poselství, které únosci chtějí propuštěním sdělit. Pomohlo nám, že nevědí nic o tom, že Česko má v Iráku vojáky, řekl těsně po propuštění Michal Kubal.
Kdyby únosci měli víc informací o vojenských policistech, mohl skončit jako Fabrizio Quattrocchi, kterého jiní iráčtí bojovníci před necelými dvěma dny zavraždili.
Iráčtí povstalci rukojmí kádrují na ty z "hodných zemí " a "zlých zemí". Na těch prvních je demonstrována smířlivost a tolerance islámu. Na těch druhých nesmiřitelné odhodlání bojovat za každou cenu. Občané ze zlých zemí se mají zaleknout a přinutit své vlády, aby stáhly vojáky z Iráku.
Většina pozorovatelů, kteří měli možnost vidět irácké povstání na vlastní oči, se shoduje, že ozbrojenci nejsou koordinováni, jednají spontánně a pro spojení jim stačí zprávy televize Al- Džazíra. Často jednají nevypočitatelně. Taktika "hodných" a "zlých" rukojmích je však přesto očividná.
Je tedy opravdu tak dobrou zprávou, že podle skupiny únosců patříme mezi "hodné"? Fabrizio Quattrocchi byl totiž stejně málo odpovědný za rozhodnutí Silvia Berlusconiho jako Michal Kubal, Petr Klíma a Vít Pohanka za rozhodnutí Vladimíra Špidly.
Názory na odpor iráckých povstalců proti okupačním jednotkám mohou být různé. Ti, kteří unášejí nevinné bezbranné civilisty jako rukojmí, jsou však bezpochyby zločinci, a to nakrásně i tehdy, když své zajatce pustí.
Kubal, Klíma a Pohanka dělali nanejvýš profesionálně a s nasazením práci válečných novinářů. Potkalo je zlé dobrodružství s úžasně šťastným koncem. Je na kardinálu Vlkovi, aby nyní sloužil děkovnou mši, a vyjádřil tak radost snad všech Čechů.
Vděk však má patřit Bohu (či osudu, chcete-li), a ne teroristům. A vláda by rozhodně neměla dát na to, že v kádrové politice vyděračů patří mezi hodné.
