Výčet nedodělků bobtnal jako těsto. Až musel každý – i ten nejzarytější – příznivec občanských demokratů uznat, že tentokrát Václav Klaus nadsadil.
Ještě tolik nám toho k fungování západních států chybí! Škoda. Vážně, škoda. Aspoň na okamžik jsem tehdy uvěřil v definitivní konec reforem. Tedy v to, o čem jsem byl přesvědčen, že existuje, ještě mnohem dřív – v báječném roce devadesát.
Když přicházeli reformní věrozvěsti Komárek, Klaus, Zeman ještě svorní a jednotní a všechno se zdálo zřejmé, přehledné a racionální.
Nejen pro mě byla tehdy reforma něčím konečným, ohraničeným. Něčím, co ke konkrétnímu datu začíná a jindy, po několika reformních letech, ke stejně exaktnímu datu končí. A potom? Potom začne obyčejný, všední, pochopitelně blahobytný, život.
Jenže reformy ve třiadevadesátém roce neskončily a neskončí ani teď. Balík těch nejnovějších, Topolánkových, schválil minulý týden Senát, a jen co padlo definitivní ano a já se s ulehčením zabořil do měkkého křesla, už se mluví o dalších.
Klid v nedohlednu
Důchodový systém. Školství. Zdravotnictví. Je to nekonečný příběh. A já se pomalu začínám smiřovat se skutečností, že reforma není něčím přechodným a výjimečným, ale naopak všedním, normálním stavem společnosti, v němž budu žít po celý život.
Že se nikdy nedočkám toho vysněného klidu. Protože nic takového neexistuje. A nikoli proto, že se předchozí reforma nutně nepovedla, jak tvrdí opoziční politici, když se konečně proderou k moci a vyhlašují tu svoji, konečně správnou reformu.
Nýbrž proto, že reforma není v podstatě ničím jiným než hledáním lepšího řešení. Karl Raimund Popper objevil dokonale jednoduchou a geniální věc: nehledejme důkazy pro dosud platné zákony a definice (říká se tomu verifikace), ale pokoušejme se je v každou chvíli zpochybnit a vyvrátit (falzifikace). Schválně, jestli obstojí!
Jedině takový přístup je zárukou pokroku a platí to o vědě, o které Popper uvažoval, i o společnosti. A tak pojďme vstříc dalším reformám, jakkoli se jich ujímají lidé více či méně osvícení, vstříc věčnému neklidu, plivání na minulost (spáleným zemím, policejním státům) a mesiášsky okázalému napravování chyb levice pravicí a pravice levicí. Vstříc dalším reformám. A po nich? Všechno začne nanovo.
