Jsme oči pilotů, odkrývá tajemství své práce letecký návodčí

Armáda jejich totožnost i tváře přísně tají. Mají elitní výcvik u britských kolegů i první bojové zkušenosti v Afghánistánu. Řeč je o české jednotce leteckých návodčích, kteří navádějí letouny a vrtulníky na cíle ke zničení.

V ostrých misích jsou pro piloty bojových letounů i dělostřelce doslova jako předsunuté oči. Často nepozorovaně a z úkrytu rozhodují o výsledku bitvy. Stejně jako jejich kolegové v zahraničí patří čeští letečtí návodčí mezi elitu. Úzce specializovaná jednotka vznikla přitom teprve nedávno a její příslušníci už získali bojové ostruhy v Afghánistánu.

"V Afghánistánu jsme působili na faktické cíle. Nebyly to operace typu najdi a znič, ale řešili jsme většinou případy, kdy by kanony 12,7 milimetru na humrech situaci nezvládly," potvrzuje jeden z leteckých návodčích Pavel Ditrich.

předsunutý letecký návodčí

Jednotka leteckých návodčích (FAC - Forward Air Control) vznikla v české armádě teprve před několika lety a patří mezi ty elitní. Členové jednotky získali prestižní výcvik ve Velké Británii. Při skutečném bojovém nasazení návodčí rozhodují o tom, zda letecká munice dopadne přesně na zaměřený cíl. Jejich úkolem je tak nepozorovaně proniknout často i hluboko do týlu nepřítele, najít cíl a zaměřit ho. Podobně jako agenti často používají civilní převlek, musí se umět orientovat v neznámé zemi i splynout s tamějšími lidmi. Každoroční manévry Flying Rhino (Létající nosorožec), které právě vrcholí nad Českem, pak návodčím slouží jako možnost pro jejich certifikaci, tedy získání osvědčení k jejich bojovému nasazení. Výcvik leteckých návodčích trvá několik let a velmi náročné je i samotné výběrové řízení k jednotce. - více o cvičení Flying Rhino čtěte zde

Jméno si vymyslel sám, to pravé prozradit nesmí. Nepatří totiž mezi vojáky, jejichž tváře objevíte na titulních stránkách nebo v televizi. Kvůli své práci zůstávají návodčí v anonymitě a jejich totožnost kvůli jejich vlastní bezpečnosti i budoucím misím armáda úzkostlivě tají.

Bojových zkušeností nasbíral během svého působení v Afghánistánu řadu. Naváděl na cíle americké letouny F-15, F-18, bitevní A-10 Thunderbolt nebo třeba bezpilotní letouny Predator nesoucí laserem naváděné střely. "Člověk tady něco cvičí a pak zjistí, že naostro to všechno funguje. Dodalo mi velký pocit jistoty, že člověk je schopný řídit prostor, aby to bylo bezpečné," shrnul své dojmy z mise Ditrich.

Ve skutečné operaci prý jde oproti cvičení všechno daleko jednodušeji a rychleji a návodčí má daleko více prostředků.

Úspěšnost navedení se blíží maximu

Úspěšnost navedení letounu k cíli ke zničení je podle něj prakticky maximální. Například dánští návodčí, kteří v Afghánistánu rovněž působí, uvádějí úspěšnost až 95 procent.

V ostré akci působí návodčí podle Ditricha jako bezpečnostní prvek. "Je tam proto, aby situaci zhodnotil. Velitel se rozhodne zničit cíl a návodčí je tam garantem, že to proběhne, jak to proběhnout má. Pokud to nejde, má návodčí povinnost akci stopnout," konstatuje Ditrich.

Případů, kdy museli návodčí útoky letounů nebo vrtulníků zastavit, je podle jeho slov mnoho. Jak dodává, takzvaně "stopnout" misi musí návodčí vždy, když se v okolí cíle nečekaně objeví například civilisté nebo nebojové jednotky, pokud se do prostoru dostanou přátelské jednotky nebo by situace na bojišti mohla ohrozit naváděný letoun. "Piloti vědí, že jsme někde na zemi a celou situaci vidíme," dodává Ditrich.

"Pro nás je to nejdůležitější prvek v prostoru. Má přímý kontakt s cílem, s nepřítelem," tvrdí pilot bitevního vrtulníku a velitel 221. letky Rudolf Straka z Náměšti nad Oslavou.

Základem je angličtina, myšlení i kondice

Jak se stát leteckým návodčím? Dostat se k elitní jednotce není vůbec jednoduché. Kromě výborné angličtiny je hlavním předpokladem také bezpečnostní prověrka na stupeň tajné. Samozřejmostí je pak podle Ditricha logické myšlení, výborná kondice i fyzická zdatnost.

"Člověk musí být natolik schopný, aby se vyrovnal s dost širokým spektrem témat," tvrdí návodčí.

Většina nových návodčích se podle jeho slov k jednotce rekrutuje z řad průzkumných jednotek. "Hlásí se k nám dost lidí, ale pečlivě si vybíráme," říká s tím, že není mnoho vojáků, kteří by výborně ovládali jazyk a zároveň byli i fyzicky zdatní.

Nákladný výcvik trvá obvykle dva roky. Teprve pak může být návodčí nasazen do mise. Předpokladem ale je, že zájemce o takovou práci už z dřívějška dokonale ovládá například techniky maskování, taktiku, pozorování, skryté přesuny nebo infiltraci. "Máme i zájemce z jiných oborů, kteří se takové dovednosti musí teprve naučit, a výcvik tak trvá déle," konstatuje Ditrich.

V operačním nasazení je návodčí podle něj jen několik let. Jednotka má velkou "odchodovost", a velení proto stále nabírá nové členy. "Návodčím nejste celý život. Pokud děláte práci déle než šest nebo sedm let, mělo by dojít ke změně, aby se zúročily vaše zkušenosti někde jinde," říká Ditrich.

Návodčím pomáhá moderní technika

Nejdůležitějším vybavením návodčího je vysílačka. Musí mít perfektní spojení jak s letounem, který navádí, tak se svým velitelem, který dává úkoly. "Vy sám nikdy nerozhodujete, že tohle a tohle zničíte. Jste tam jako součást palebné podpory, koordinační prvek a poradní orgán velitele," vysvětluje Ditrich.

Kromě vysílaček je pak návodčí vybaven nejrůznějšími laserovými dálkoměry, GPS, měřiči úhlů a zařízeními pro průzkum a zaměřování cílů v noci. "Třeba naše brýle pro noční vidění mají větší dosah než tradiční vybavení," nastínil Ditrich.

Ačkoliv podle něj návodčí nejčastěji vysílají takzvaně "nahlas", tedy na rádiových vlnách, i sem pomalu přichází digitalizace. "Dvě poslední soupravy pro návodčí, které jsme si nechali poskládat, jsou už plně digitální. Na druhou stranu jsem to viděl fungovat zatím jen na kurzech nebo předváděcích akcích," říká Ditrich.