"Nic tipovat nebudu, nechám to na občanovi, ať si nás postaví vedle sebe. Lidé dokážou zhodnotit, kdo z nás byl přínosem, a kdo ne," říká vysokoškolský pedagog.
Stal jste se překvapením voleb. Tipovalo se, že do druhého kola postoupí Mečiar a ministr zahraničí Eduard Kukan. Udivilo to i vás?
Překvapení to bylo, ale ne moc velké. V průběhu volební kampaně moje preference soustavně rostly. A nyní se připravuji na vítězství.
Utkáte se se svým dlouholetým spolupracovníkem Vladimírem Mečiarem. Co si o něm myslíte?
Je to zdatný soupeř. Byli jsme političtí partneři, dnes soutěžíme o přízeň voličů.
Vy jste nedávno použil mnohem tvrdší slova, řekl jste, že je lhář.
Prohlásil jsem to ve vztahu k jeho výrokům o privatizaci. Řekl, že se podnik Nafta Gbely privatizoval v můj prospěch. To je lež.
Čeho si na něm vážíte?
Nikdo mu nemůže upřít zásluhy na vzniku Slovenska. Je však nutné říci, že to byly výsledky práce kolektivu.
Mečiar je ale člověk, jenž nedokáže přijímat oponenturu pro svá rozhodnutí a nedokáže napravovat chyby.
Čím se lišíte a kdo je menší zlo?
Jmenuji se Gašparovič. Každý ví, že jsem jiný. Menší zlo neznám, je jen lepší a horší varianta.
Vy jste byli dlouho spolupracovníci. Proč jste se v roce 2002 rozešli?
Naše názory se lišily už dříve. Zejména při organizaci života ve straně, vytýkal jsem mu direktivní rozhodování. Viděl jsem, že ztrácíme podporu veřejnosti a politické partnery. Rok 2002 byl jen vyvrcholením.
Z úst Vladimíra Mečiara často zaznívá, že vám šlo jen o vlastní prospěch. HZDS jste opustil až poté, co jste se nedostal na kandidátku strany pro parlamentní volby 2002.
Kdyby mi šlo o můj prospěch, nemusel jsem odejít. V HZDS jsem měl dobré postavení, stal jsem se však pro Mečiara nepřijatelným, konkuroval jsem jeho plánům do budoucna.
V HZDS už bylo dlouho napětí mezi poslanci, kteří chtěli změnu ve vedení strany. To byla jedna obava Mečiara. Tou druhou byla jeho představa, že by se měl na konci své kariéry stát prezidentem.
A ve mně viděl překážku. To byl jeden z důvodů, proč jsem se neobjevil na kandidátce. Byl jsem také jediný, kdo s ním diskutoval a nesouhlasil.
Kdybyste se na kandidátku dostal, zůstal byste v HZDS?
Ano, ale je tady jiná otázka. Kdybych tam byl, k jakému vývoji by v hnutí došlo po parlamentních volbách 2002, kdy HZDS opustilo jedenáct poslanců, kteří si založili vlastní stranu.
Období, kdy byl Mečiar premiér a vy předseda parlamentu, je na Slovensku spojováno se zneužíváním tajných služeb, protiústavními kroky. Udělal byste dnes něco jinak?
Parlament neřídil tajnou službu. Kdybych mohl, některé věci bych dělal jinak. Třeba izolace HZDS: snažil bych se, aby k tomu nedošlo.
A co zbavení mandátu poslance Františka Gauliedera. Ústavní soud uvedl, že šlo o porušení jeho práv.
Do parlamentu přišla žádost, že se vzdává poslaneckého mandátu. V průběhu jednání řekl, že to neposlal. Potvrdil však, že to psal.
Ale on byl k napsání takového dopisu donucen předtím, než usedl v parlamentu. Vy jste se dokonce za některé kroky omluvil.
Řekl jsem, že pokud se z mého rozhodnutí někomu ublížilo, omlouvám se. Nebylo to úmyslně.
Jak si myslíte, že by vaše zvolení přivítal Západ?
Mohou to jen akceptovat. Ze strany zahraničí vůči mně nebyly nikdy výhrady.
Ale vždyť jste byl na post předsedy parlamentu nominovaný stranou, kvůli které se Slovensko nedostalo do NATO.
Vladimír Mečiar nebyl v HZDS vše, ve straně jsou rozumní lidé.
Pokud uspějete, kam by vedla vaše první zahraniční cesta?
Po rozdělení Československa se udělala dohoda, že první návštěvy povedou do té druhé země. Naše národy mají k sobě nejblíže na celém světě.
Domnívám se však, že k rozdělení došlo pět minut před dvanáctou. Československo se vždy představovalo jako Česko. Slovenská kultura a identita budou v EU prezentovány lépe než v Československu.
Prezident Rudolf Schuster má pro návštěvy připravenou drienkovicu. Jakou specialitu chystáte vy?
To je vždy věc protokolu. Snad jen Zemanovi bych dal dřevěné zuby, aby si je mohl namočit do piva.
