Jižní Korea neusiluje o pohlcení severu proti jeho vůli

S o u l (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Jižní Korea při loňské ekonomické krizi poznala, že globalizaci nikdo neuteče, a tím dospěla. Změnila i svůj vztah k Severní Koreji, říká v rozhovoru jihokorejský ministr zahraničí a zahraničního obchodu Hong Song-jong. Už nechce sjednocení za každou cenu a co nejdříve. Počká si. Vaše země se zotavuje z jedné z nejvážnějších hospodářských krizí posledních desetiletí. Změnila nějak také zahraniční politiku? Největší poučení z krize je, že v této éře globalizace není žádná země imunní proti turbulencím, k nimž dochází v jiných zemích.

Finanční krize, která začala v jihovýchodní Asii, se rychle rozšířila do jiných zemí světa. Celá světová vesnice vskutku dospěla k tomu, že sdílí společný osud.
Žádná země nemůže žít nebo prosperovat jako ostrov. Krize rovněž dala nám, kteří jsme, řekněme, na frontové linii mezinárodních vztahů, zvýšený smysl pro poslání a povinnost.
Povinnost je jedna věc a nedostatek peněz druhá. Neměla krize například negativní dopad na financování výstavby lehkovodních reaktorů v Severní Koreji?
Ať byla hospodářská situace v minulém roce sebeobtížnější, stále jsme plnili svůj závazek, že poneseme 70 procent nákladů výstavby dvou lehkovodních jaderných reaktorů pro Severní Koreu výměnou za severokorejský slib zmrazit jaderný program. Přikládáme tomu značný význam. Je to nedílná součást snah udržet mír a stabilitu na Korejském poloostrově. Pro naši bezpečnost je důležité udržovat jaderný program severu zmrazený. Budeme tedy spolehlivě dodržovat své závazky podle dohody. To nás bude stát 3,22 miliardy dolarů.
Je situace na poloostrově opravdu natolik vážná, aby ospravedlnila tak ohromné investice?
Určitě. Přes opakované výzvy jihu k vnitrokorejskému dialogu se Severní Korea nadále brání oficiálním kontaktům. Přesto - nebo snad proto - že čelí chronickému nedostatku potravin a energie a rostoucí mezinárodní izolaci, snaží se Severní Korea stále získat zbraně hromadného ničení.
Dříve jste se snažili Severní Koreu pouze zadržovat, nyní ji naopak k sobě vtahujete. Jak to vypadá v praxi?
Jižní Korea v úzké součinnosti se Spojenými státy a Japonskem by nabídla Severní Koreji to, co potřebuje - hospodářskou pomoc, normalizaci vztahů a podobně výměnou za její slib, že přestane být vojenskou hrozbou.
Současně dodržujeme zásadu oddělení politiky a ekonomiky a tak zatímco sever odmítá oficiální kontakty, soukromý sektor na jihu pokračuje v hospodářských kontaktech. Nejpozoruhodnějším z podnikatelských projektů jsou turistické cesty na horu Keumgang, při němž již 60 000 jihokorejských turistů navštívilo sever. Loni také navštívilo sever přes tři tisíce občanů z jihu. Takové kontakty byly v minulosti něco neslýchaného.
Skutečně, díky vstřícné politice jihu se toho hodně změnilo.
Kdy se tedy sever s jihem opět spojí?
Předně: Neusilujeme o pohlcení nebo splynutí se severem proti jeho přání. Nedůvěra zrozená za studené války pokračuje. Za těchto okolností je sjednocení nepravděpodobným cílem. Obě entity mohou zahájit proces sjednocení jedině tehdy, dojde-li k dohodě o tom, jak se sjednotit a jak žít po sjednocení. Sjednocení může počkat. Nejdřív musíme zabránit válce a navázat normální vztahy. Až bude dosaženo mírového soužití, až se svobodné cestování a výměny stanou rutinou, až obě strany začnou splývat kolem společně sdílených hodnot a tužeb, pak můžeme začít nabírat kurs ke sjednocení