Výše trestu odpovídá přibližně částce, kterou mu poškozená, jeho bývalá zástupkyně, musela postupně odevzdat. Pokud by Zlámal peněžitý trest nezaplatil, jako náhradu mu soud vyměřil šest měsíců vězení. Nesmí také dva roky pracovat pro ministerstvo vnitra či jeho organizace a ani tam, kde by měl „personální či kázeňskou pravomoc“.
Soudkyně Markéta Vernerová Ivičičová uvedla, že Zlámala usvědčuje výpověď jeho bývalé zástupkyně i další svědci, kteří také museli odevzdat část odměn, nebo se o této praxi doslechli (více zde).
„Obžalovaný se hájí, že neexistují svědci. Bylo by s podivem, kdyby se toho dopouštěl veřejně,“ řekla mimo jiné soudkyně.
Poškozená uvedla, že část odměn musela odevzdat už někdy na přelomu roku 2005 a 2006. Odevzdávala jsem tehdy tak čtyři tisíce korun a odměna byla pět tisíc,“ řekla bývalá Zlámalova zástupkyně. Následně dostával odměny tak třikrát v roce a odevzdávala z nich částky od jednoho do pěti tisíc korun.
„Bála jsem se o práci. Stávalo se, že kdo kritizoval, byl bez udání důvodu odvolán. I mně bylo mezi čtyřma očima několikrát řečeno, jak je právo báječné, že se dá odvolávat bez udání důvodů,“ uvedla žena.
Navíc byla v té době v tíživé finanční situaci. Kvůli dluhům manžela čelila od roku 2004 exekuci. Měla dokonce nějaký čas obstavený plat. Její nadřízený to dobře věděl. Musela se přitom starat o dvě děti.
Jiří Zlámal vinu od počátku odmítal s tím, že obvinění jsou lživá. Uvedl, že ho obvinila jeho zástupkyně, o které řekl, že pro žádného spolupracovníka neudělal tolik jako pro ni. V závěrečné řeči také připomněl, že žil celý život poctivě a školu řídil 23 let, aniž by byly nějaké zásadní problémy.
„Za svou práci jsem od ministra vnitra obdržel desítky odměn a resortních medailí, včetně medaile za zásluhy o bezpečnost. O to víc mě zasáhlo lživé a vykonstruované obvinění, které mě v podstatě v krátké době zlikvidovalo jak profesně, tak i psychicky,“ řekl. Po vynesení rozsudku si ponechal lhůtu pro odvolání
Svědkyně hovoří o odevzdávání částí odměn (29. 11. 2016):
