Je to nápad pro všechny. Každý nosí knoflíky, říká Jiří Rokoský.

Je to nápad pro všechny. Každý nosí knoflíky, říká Jiří Rokoský. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Nechápu, že to přede mnou ještě nikoho nenapadlo, říká novodobý knoflíkář

  • 214
Jsou mladí, úspěšní a jejich jméno dnes rozhodně nečtete naposledy. A to nejen proto, že jsou ve svém oboru dobří, ale především kvůli tomu, že k němu přistupují jinak. Lépe, inovativně, nekonvenčně. Další postavou seriálu iDNES.cz Cesty vzhůru je devětadvacetiletý Jiří Rokoský. Říká se, že skvělé nápady přicházejí většinou jen tak z nenadání, stačí ten správný podnět. On je toho ukázkovým příkladem.

Ten okamžik si i po dvou letech pamatuje do detailů. Seděl v bistru a prohlížel si své nové sako, za které dal téměř poslední peníze. Líbilo se mu, ale ty příšerné bílé knoflíky...

Co s nimi? Odpárat je a našít nové? Proč se, kruci, nedají měnit jednodušeji?

V tu chvíli to přišlo. Nápad.

Uplynulo jen pár hodin a už kreslil svým třem kamarádům na ubrousek knoflíky. Jenže zcela jiné, než na jaké jsou lidé zvyklí. Neváhali. Rozhodli se, že do toho půjdou s ním. To bylo na podzim 2014.

Knoflík, jak ho neznáte

Uběhly dva roky a Jiří mi podává malou šedivou krabičku. Prohlížím si jeden výtvor po druhém. Jsou to knoflíky a přeci to nejsou knoflíky. „Cnoffy. Tak jsme je pojmenovali. Nechápu, že to přede mnou ještě nikoho nenapadlo,“ bere jeden z nich Jiří do ruky a otáčí ho v prstech.

Obyčejný předmět tahle parta kamarádů změnila na neobyčejný. Knoflík bez přišívání, co se dá vyměnit během pár sekund. Místo jehly se při nasazování cnoffů prorazí látka malým hrotem, na který se pak knoflík našroubuje. Knoflíky u saka nebo kabátu si tak člověk může vyměnit, kdykoli se mu zlíbí.

Kromě klasických jednobarevných navrhl Jiří se svými kamarády třeba knoflíky s betonovým designem, v podobě kláves z psacího stroje či na motivy slavných obrazů malíře Pieta Mondriana.

Všechny vznikají poctivou ruční prací. Tři mladí muži z knoflíkové party jsou z Humpolce, proto jim okamžitě přišla na mysl stará továrna v Žirovnici, kde se knoflíky vyrábějí už sto padesát let. „Věděli jsme o tom místě od dětství, tak jsme se tam vypravili a prostě se zeptali, jestli nechtějí začít vyrábět knoflíky pro nás,“ vzpomíná Jiří.

Fabrika v současnosti vyrábí i díly do aut. Jiří však doufá, že se podaří v továrně udržet knoflíkářskou tradici. I díky cnoffům. „Jsou to srdcaři, kteří v továrně pracují po generace,“ vypráví o pracovnících továrny.

Má na sobě vestu a sako, vše samozřejmě řádné ocnoffováno. Vypadá trochu jako namachrovaný švihák, ale to je jen zdání. Když se ho ptám, jestli by knoflík sám zvládl vyrobit, po chvilce váhání přikývne. „Kdybych měl dost pokusů,“ směje se. Pravdou je, že si poctivě procházel výrobu a do detailu dokáže popsat celý proces.

Cesty vzhůru

Nebylo jim ani třicet a už se o nich v branži mluví. Server iDNES.cz představuje mladé lidi, o kterých v budoucnu pravděpodobně ještě uslyšíte. S každým z nich jsme strávili minimálně den a sledovali je při práci i ve volném čase. Přečtěte si, co stojí za jejich úspěchem. Je to nekonečná dřina, nebo jen talent a štěstí?

Seriál Cesty vzhůru

Víte o někom, kdo by neměl v seriálu chybět? Napište nám o něm na Michaela.Cerna@idnes.cz.

Nejdříve musí pracovníci namíchat hmotu, kterou vytvarují do plátu. Ještě před zatuhnutím se z něj musí vykrájet jednotlivé knoflíky, na které se přidělá kovové zapínání. Každý kousek se nechá ztvrdnout, nabarví se, nalakuje, zapeče. Pak se laserem na zadní stranu vypálí logo a cnoff je na světě.

Nenechat se semlít

Jiří je vystudovaný právník, za pár měsíců ho čekají advokátní zkoušky. Když si vybíral obor, následoval otce, státního zástupce. Kdyby si ale mohl vybrat znova, možná by zkusil studium architektury. Přiznává, že na matematiku sice buňky nemá, ale zato ho láká umění a design.

Svět justice by se mu opouštěl snadno. Byly časy, kdy nad tím sám uvažoval. „Trestní právo mě na začátku semlelo,“ vzpomíná s hořkým úšklebkem. Nemusí to dál rozvádět. Stačí si představit mladého koncipienta, který pomáhá hájit kriminálníky.

V jeden okamžik se rozhodl, že takhle už to dál nejde. Skončil v práci, vybral všechny úspory a odjel na pár měsíců do Londýna. „Přemýšlel jsem, co dál,“ krčí rameny.

Tahle pauza mu ujasnila, co chce. Rozhodl se, že si najde místo, kde si bude smět případy vybírat a práci organizovat podle sebe. Jenže po návratu na něj žádná nečekala.

Přijel bez peněz, rozešla se s ním přítelkyně. „Ani postel jsem neměl. Spal jsem v takovém miniaturním bytě na Žižkově, na matraci hozené na zemi,“ vzpomíná. Na účtě měl asi tři tisíce a z bláznovského rozmaru dal víc než polovinu na sako s bílými knoflíky. Ještě že tak.

Tohle sako mu zajistilo, že se může kromě práva věnovat i podnikání. Zvládá oboje, jen svým stylem. „Nedokážu každý den odsedět svých osm hodin za stolem. Mám dny, kdy jedu na sto procent a makám do noci, pak jsou dny, že ani nedokážu vstát z postele,“ popisuje svůj osobitý režim.

Jiří Rokoský

Narodil se v červenci 1987 v Humpolci, kde dokončil místní gymnázium. Po maturitě se přestěhoval do Brna, kde vystudoval práva. Během několika měsíců ho čekají advokátní zkoušky. Specializuje se na trestní a občanské právo, kterému se chce i nadále věnovat. K tomu se svými kamarády založil na podzim 2014 firmu Cnoffs.

Splnily se mu i podmínky, které si žádal. Jeho nový šéf mu dává volnost a pokud zvládá práci, kterou má udělat, nijak ho neomezuje.

S cnoffy do světa

Jiří zapíná počítač. Zrovna se vrátil od soudu a ostatní z firmy už na něj čekají, začíná pravidelná večerní videokonference. Bratry Tomáše a Libora zná už od střední, Ondřeje poznal na právech v Brně. Shodují se, že byznys jde o to líp, když si navzájem věříte a dobře se znáte.

Sem tam si sice Jiří musí poslechnout pár narážek a vtipů, které by ho od kolegů v práci nečekaly, ale porada se nese v pohodové náladě. V polovině se do ní nečekaně přidá i Liborův malý synek. Pro firmu je nepostradatelný, vybírá totiž zvířátka, co se objeví na dětské edici cnoffů.

Skupina domlouvá, jak představit svůj výrobek na designovém veletrhu. Nakonec se shodují, že přivezou jen bílý stůl a velkou lupu. Pod ní bude jeden cnoff, nic víc. Jednoduchý výrobek, jednoduchá prezentace. Přesto věří, že zaujmou. Vždyť knoflíky nosí přece každý.

Chtěli by prorazit v zahraničí. Do firmy zatím vložili svoje úspory a přes sto tisíc, které jim poslali příznivci na Hithitu. Díky nim rozjeli sériovou výrobu a e-shop. Teď nedočkavě vyhlížejí vánoční sezónu, která by měla byznys nakopnout.

Knoflíky si u nich zatím objednávají hlavně firmy, které tak našly nový prostor pro propagaci. Jenže tým nechce, aby se na knoflících objevovala jen loga a reklamní vzkazy. Chtějí, aby se cnoffy staly pro lidi novým originálním doplňkem, který mohou měnit každý den, třeba jako šperky nebo kravaty. A který zajistí, že neustálé přišívání odpadnutých knoflíků už bude jen vzpomínka na minulost.

Jak pracuje Jiří

  • Žádný jeho den není stejný jako druhý. Střídá výkon na maximum a dny, kdy má pauzu. Nerozlišuje ale mezi všedním dnem a víkendem.
  • Zajímá se o umění, architekturu a focení. Jeho zájmy se promítají i do práce - fotí modelky pro prezentaci cnoffů, navrhuje také nové podoby knoflíků.
  • Dlouhodobě se angažuje v charitativních projektech. Uspořádal třeba prodejní výstavu fotografií na pomoc nemocnému Honzíkovi.
Cesty vzhůru

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video