Ještě před měsícem pan Chmelíček tvrdil, že máte jeho plnou podporu. Co se stalo?
Co se stalo z jeho strany, to vám přesně říci nemohu. Když jsme se bavili při nástupu, tak mi říkal, že do mé práce nebude zasahovat. Pravdou je, že před několika týdny změnil přístup nejen ke mně, ale i k ostatním členům vedení. Já nezpochybňuji jeho právo mluvit, s kým chce. Problém ovšem je, když se o obsahu rozhovoru dozvím následně, a to navíc od svého podřízeného. S takto otevřeným podrýváním autority se mohu těžko smířit.
Jaká jednání a které podřízené máte na mysli?
Těch rozhovorů bylo víc. Zásadní moment pro mě byl, když jsem se svým podřízeným uzavřel dohodu o tom, že se místa v nově vznikající redakci publicistiky budou obsazovat konkursem. Pan ředitel tuto dohodu shora zrušil a já se až oklikou dozvěděl, že se mezitím domluvil jiný postup přímo s panem Mrnkou (nový šéf redakce publicistiky - pozn. red). Já jsem to dostal pouze na vědomí: přijdou tito lidé, budou mít takové a takové platy. To byla chvíle, kdy jsem poprvé zvažoval rezignaci.
Ve svém rezignačním dopise však mluvíte i o lidech mimo ČT, kteří podle vás získávají vliv na chod televize. Co tím myslíte?
Jsou tu lidé, kteří nejsou zaměstnanci ČT, v tabulkových místech je nenajdete. A přesto mají vliv na programové schéma. Výsledkem tohoto způsobu rozhodování jsou konflikty a zmatek, který velmi poškozuje celou televizi.
Ale co je to za lidi? Podle vašich spolupracovníků je to například duchovní otec programu ČT 2 Jiří Pittermann.
To jméno jste řekl vy. Jsou to lidé, kteří hovoří do práce manažerů, a přitom za to nenesou žádnou odpovědnost.
Pan Chmelíček ovšem říká, že právě vy jste jako manažer selhal.
Mně to připadá směšné. V mnoha rozhovorech - třeba pro MF DNES - neustále zdůrazňoval, že to tak není a že mi věří. Kdyby to bylo, jak říká, tak proč mě neodvolal sám?
Z reakcí vašich podřízených však vyplývá, že se vám za celou dobu nepodařilo získat jejich důvěru.
Ono záleží na tom, koho se ptáte. Já ten pocit nemám. Náš vztah prošel určitým vývojem. Když jsem přišel, byla část lidí, která se mnou nesympatizovala. Postupem času se to ale zklidnilo, někteří lidé za mnou sami začali chodit, bavil jsem se s nimi i o osobních problémech.
Takže ve své práci chyby nevidíte? Co třeba kauza s odvoláním moderátora Romana Proroka. To se proti vám otevřeně postavila skoro celá redakce.
Člověk, který nedělá chyby, neexistuje. Ve zpravodajství byla neklidná situace, ale to se podle mě změnilo velice rychle. Důvod mého odchodu je podle mě jinde.
