Představte si, že si leháte do rakve, jste při vědomí a slyšíte, jak nad vámi kdosi zatlouká víko. Ocitáte se v citelném chladu, v absolutní tmě. Tak takhle to bude po smrti? honí se vám hlavou...
Pro mnohé děsivý pocit. Jihokorejci však tuto podivnou terapii podstupují dobrovolně, dokonce za ni platí slušné sumy.
Jižní Koreou se šíří nová "móda". Po celé zemi vznikají kontroverzní centra, v nichž klienty učí, jak si více cenit života, tím, že jim navozují pocit smrti.
Lidé musí "zemřít", aby mohli skutečně žít. To je podle novodobých jihokorejských guru ta správná motivace. Jedním z nich je Jong Joon, devětatřicetiletý "konzultant", který vítá své nové "úlovky" rezolutním: "Tak jo, pojďme se tedy přiblížit smrti." O jeho Pohřební akademii psal nedávno list Los Angeles Times.
Znovuzrození v rakvi
Každého, kdo zaplatí v přepočtu 500 Kč, dokáže na moment převést až na sám kraj bezedné nicoty. Na počátku seance musí klient plačtivě sepsat dopis na rozloučenou a vymyslet svůj epitaf. Potom absolvuje dvouhodinovou přednášku na téma "smrt může přijít kdykoliv" a dostane další morbidní instrukce: "Představte si své poslední jídlo." "Naposledy se v duchu rozlučte s nejbližšími."
A pak už se jde uložit do jedné z dřevěných rakví rozložených vedle sebe v kapli ozářené jen mihotavými záblesky svíček. Ještě předtím ho vyfotografují – jeho podobiznu později zřízenec vloží do věnce z plastových květin a umístí na rakev.
"Uvnitř, uprostřed absolutní temnoty, zůstávají jen sami se sebou, se svými smutky a nejhlubšími myšlenkami," řekl americkému listu Jong Joon. "Věřte mi, cítí se pak jako znovuzrození, jsou připraveni žít svůj život jinak, smysluplněji," dodal.
Mnozí Korejci tomu, zdá se, věří. Řada tamních firem dokonce chápe tyto seance jako vynalézavý způsob k povzbuzení pracovní výkonnosti. Pojišťovací společnost Kyobo například požadovala na svých čtyřech tisícovkách zaměstnanců, aby takové "falešné pohřby" absolvovali.
A je tu ještě jeden závažný stimul: Jižní Korea totiž drží mezi rozvinutými zeměmi jeden nezáviděníhodný primát – děje se tam nejvyšší počet sebevražd na počet obyvatel. Podle statistik tam páchá sebevraždu dvakrát víc lidí než třeba ve Spojených státech.
Ovšem kritici smysl takového výstředního boje proti sebevraždám zpochybňují. Někteří tvrdí, že představivost lidí, kteří se myšlenkami na dobrovolný odchod zabývají, seance v rakvích naopak podněcují.
Jihokorejci se zabíjejí hlavně proto, že už nemohou snést stres vyvolaný nelítostným společenským tlakem na úspěch, kvůli finančním ztrátám. "Terapie se simulací umírání mohou povzbuzovat fantazie, že smrt je lepší než život," tvrdil Lee Sang-kju, poradce místní Společnosti pro prevenci sebevražd. I podle psychiatrů existují lepší metody, jak lidi odrazovat od myšlenek na předčasný odchod.
Odradí to sebevrahy?
Pan Jong Joon nesouhlasí. Podle něho právě bezprostřední zážitek "smrti" lidi od úmyslu zmařit vlastní život spolehlivě odradí. "Protože už zažili, že by je očekávala jen nekonečná temnota," řekl. Někteří podle něho takto reagují bezprostředně poté, co opustí rakev.
"Když jsme přijížděli podnikovým autobusem, žertovali jsme o tom, co nás čeká," prohlásil jeden ze zaměstnanců soulské banky, která jim svérázný kurz zaplatila. "Ale potom, když stojíte v kapli, už vám do smíchu není. Patřit na vlastní rakev, to je něco jiného než na cizí," dodal. Podle něho je terapie šílená, ale funguje.
