V řadovém domku na jihlavském sídlišti Březinova bylo dopoledne živo. Za hustého sněžení sem přijel jihlavský primátor Vratislav Výborný s doprovodem aby popřál k narozeninám stosedmileté Marii Beránkové.
Životní pouť rolnické dcerky, která se vine už třetím stoletím a druhým tisíciletím, začala desátého lednového dne v roce 1897. "Bylo jich pět dětí," vzpomíná vnučka oslavenkyně Ludmila Chlupáčková, jejíž rodina se o babičku stará.
V Budkově chodila jubilantka osm let do školy a poté sloužila u sedláků. Ve svých třiadvaceti letech se provdala za obuvníka z Hlinska Františka Beránka.
"Postavili si baráček na hypotéku, který spláceli," pokračuje žena a pomalu se vzpamatovává z návštěvy skupiny novinářů, kterou nečekala. "Já myslela, že přijde jen někdo z výboru," vysvětluje.
Beránkovi měli hospodářství a celý život tvrdě pracovali, jako jediným z vesnice se jim podařilo hypotéku splatit. "Práce byl její život," shrnuje vnučka. Manželé měli tři děti, naživu je už ale pouze syn, jemuž je něco přes osmdesát let. Matku stále navštěvuje, dojíždí za ní z Mikulova.
Až do svých 95 let žila paní Beránková prací. Starala se o hospodářství, chovala prasata, kozy a slepice. S blížící se stovkou si postěžovala, že už na práci na poli nestačí.
"Potom upadla, zlomila si žebra, byla v nemocnici a tak jsem si ji sem vzala," říká se samozřejmostí Ludmila Chlupáčková. V té době ještě sama chodila do práce, rozdělily si proto s dcerou směny a střídavě se staraly o babičku, která přestala chodit.
Posledních několik let už paní Beránková jen leží a vnučka s pravnučkou o ni pečují. I v noci k ní každé dvě hodiny vstávají a obracejí ji, aby neměla proleženiny. "Ona už neslyší. Ještě loni s námi komunikovala, teď už ne."
Přes všechnu práci nikdo z rodiny ani na chvíli neuvažoval o tom, že by starou paní dali do domova důchodců. "To by uměl každý," tvrdí pravnučka Dáša Vaňková.
 Marie Beránková, nejstarší obyvatelka Jihlavy a pravděpodobně i Česka, oslaví v sobotu 107. narozeniny. (9. ledna 2004) |
