Pane řediteli, četl jste knihu Dana Browna Šifra mistra Leonarda?
Ano.
A co jste jí říkal?
Nepatřím k jejím fandům. A přemýšlím, kam těmi otázkami míříte.
K tomu, že diskuse o stavbě nové Národní knihovny trochu připomíná podobný thriller. Nezdá se vám?
Dospělo to až do této podoby proto, že vítězný Kaplického projekt je netuctový, viditelný, vzbuzuje emoce, ať kladné či záporné. Ale když hovoříte o thrilleru, tak doufám, že nakonec to nebude kopírovat Šifru mistra Leonarda, kde bylo policejní vyšetřování, a dokonce mrtvoly. Já si pořád myslím, že na konci současných diskusí bude stát nová Národní knihovna.
To uvidíme. Hlavní hrdina Brownovy knihy Robert Langdon byl profesorem symbologie. Není vlastně i diskuse o knihovně pro Čechy symbolická? Že když je něco výjimečného, tak to musíme zpochybnit?
Nejsem si tím jistý. Části té diskuse by tomu nasvědčovaly, ale naopak se objevilo mnoho zajímavých názorů na architekturu či knihovnictví, což jsem předtím vůbec nezaznamenal. Bez toho kontroverzního projektu by to nebylo.
Ve čtvrtek jste s pražským primátorem Pavlem Bémem oznámili vytvoření týmu, který má vyřešit, co s Národní knihovnou. A prý už do toho nemají vstupovat politici. Tomu máme skutečně věřit?
Do tohoto příběhu budeme nadále vstupovat všichni, to se nedá zastavit. Ale vyhrocené politické diskuse by měly být z větší části nahrazeny názory odborníků.
 Komise bez otce myšlenkyarbitři se sešli bez Kaplického |
Kdo ty odborníky vybral?
Byli vybráni po dohodě knihovny a představitelů metropole. Udělali jsme to i po konzultaci s Janem Kaplickým, bez něj by to nešlo.
Znamená to, že se budete bavit o Kaplického projektu a ne o nových variantách?
Věřím tomu. Pro nás je to podstatné proto, že ze všech předložených návrhů on nejlépe vyřešil organizaci knihovny po všech stránkách – bezpečnost uložení knih, vazby či dopravu ke čtenáři. Hovoří se o tom dokonce na každé mezinárodní knihovnické konferenci ve světě.
To šéfové zahraničních knihoven tak dobře znají projekt z Prahy?
Materiály o projektu jsme dali mnoha knihovnám ve světě. A ony návrh považují za naprosto vynikající a fantastické řešení.
Jenže někteří čeští architekti říkají, že nebylo dodrženo původní zadání soutěže, že například neměla být část knih umístěna v podzemí a že má být proto vypsána nová soutěž. Co na to říkáte?
Mrzí mě to. Soutěž nikdy nezakazovala umístění knih v podzemí, ale nepočítala s umístěním jádra našeho konzervačního fondu v podzemí. To je rozdíl. Celkem má být uloženo v budově deset milionů svazků. Bylo původně striktně požadováno, a to z vůle Národního knihovny, aby milion knih byl uložen nad zemí. Nikdo si totiž neuměl představit, že existuje varianta bezpečného uložení pod zemí. Jenže výsledek práce Kaplického a jeho kolegů je unikátní a umožňuje podzemní uložení.
Takže zadání vlastně odporuje.
Původnímu zadání to skutečně odporuje. Ale opakuji, že se objevilo řešení, které jsme si předtím neuměli představit. Smyslem architektonických soutěží je neomezovat autory, pokud je to možné.
Tomu rozumím, ale nerozumím tomu, že zadání nebylo dodrženo a je to podle vás v pořádku.
Celý spor probíhá o tom, zda porota měla, či neměla právo rozhodnout, že nevyřadí žádný z projektů z formálních důvodů, tedy proto, že nesplňuje jeden či více bodů zadání. Takových projektů byla v soutěži většina a nebyly vyřazeny. Navíc soutěž byla anonymní, nevěděli jsme, že to či ono navrhl Kaplický či někdo jiný.
Nikdo ani netušil, že chobotnice je od Kaplického? Tomu nevěřím.
U přibližně osmi projektů v neformálních debatách zaznívala jména, komu jednotlivý návrh přisoudit. Když ale potom přišly od notáře obálky, z nichž jsme zjistili, kdo je vlastně autorem, tak ta jména seděla pouze u dvou projektů. Ani samotní architekti to nepoznali.
Tím vylučujete, že o Kaplickém rozhodli lidé, kteří jsou mu nakloněni, jak tvrdí někteří vaši kritici?
Proboha! To je naprosto nepochopitelné, co někteří lidé říkají. Nikdo před a v průběhu soutěže nenapadal zadané podmínky, nikdo neříkal, že je to postavené tak, aby vyhrál například Jan Kaplický, že mu je to ušité na míru. Porotci fakt netušili, kdo jsou autoři projektů. První výpady přišly až po rozhodnutí. Jak někdo může myslet vážně, že hodnotí výběr poroty podle toho, kdo vyhrál? A co kdyby vyhrál někdo jiný?
Stěžují si také autoři odmítnutých projektů?
Všechny výpady pocházejí z České republiky, z ciziny si nestěžoval nikdo. Nejvýraznější "protestovatelé" jsou z kanceláře HŠH architekti, která se umístila na třetím místě.
Po všech těch hádkách a po posledních vyjádřeních ale nerozumím pořád tomu, zda knihovna bude, či nebude stát na pražské Letné.
Z vyjádření pana primátora Béma se nedá pochopit, zda ano, či ne. On říká, že projekt v této podobě stát na Letné nemůže. Jenže my jsme ještě vůbec nijak nevyčerpali problém Letné. Pokud to uděláme a zjistíme, že to skutečně nepůjde, bavme se o jiném místě. Jenže to se zatím vůbec nestalo.
Rozumím tomu správně tak, že nevylučujete, že to bude stát jinde?
Národní knihovna hledala pozemek, který splňuje tři vlastnosti: je co nejvýš v nezáplavové oblasti nad Vltavou, má co nejlepší dopravní obslužnost a je v širším centru Prahy, protože podobná knihovna na periferii nefunguje nikde na světě. Podle těchto vlastností nejlépe vyhověla Letná. Ale o tom před soutěží nikdo nediskutoval! Dnes mi je vyčítáno, že se o tom více nehovořilo.
Někteří kritici říkají, že právě vy jste nejvíce selhal. Že jste nedokázal tu diskusi dobře moderovat.
Jak jsem měl před třemi lety přesvědčovat veřejnost a média, aby o tom někdo diskutoval. Vždyť to skoro nikoho nezajímalo! Všechno bylo na internetu, dělali jsme tiskové konference a vydávali zprávy. Odezva byla minimální. To jsem měl někomu klečet na krku a prosit ho, aby o tom prokristapána někdo napsal? Zájem veřejnosti a médii byl předtím naprosto vlažný.
Znamenalo by přesunutí projektu jinam jeho zásadní předělání?
To nevím. Ale právně by to bylo obtížné. Soutěž byla vypsána na konkrétní pozemek, na Letnou.
To si myslí i architekt Kaplický?
Ve schválené podobě by to jinde podle všeho vůbec nešlo. Ale nechci hovořit za něj.
Dá se dnes vyloučit, že bude vypsána nová soutěž?
Nikdy se nedá nic dopředu vyloučit. Bylo by ale podivné a absurdní, kdyby Národní knihovna iniciovala novou soutěž, když vítězný návrh je obdivován celým světem.
Jenže ten návrh není obdivován některými lidmi v Česku.
Jako Vlastimil Ježek jsem proti nové soutěži. Neumím si představit, že najdeme lepší projekt, i když teoreticky to možné je. Hlavně pro to nevidím sebemenší důvod.
Jak dlouho mají teď nové komise o Národní knihovně jednat?
Scházíme se na první schůzce už tuto sobotu, tedy v den, kdy má tento rozhovor vyjít. Není to jisté, ale počítám s tím, že do února odborné komise dokončí svoji práci.
Premiér Mirek Topolánek však říká, že v rozpočtu peníze na stavbu nové budovy nejsou. Že na rok 2008 je tam něco přes 200 milionů na zahájení projektu a že peníze budou pouze na rekonstrukci stávajících budov v Klementinu. Jak to přesně je?
Premiér má pravdu v tom, že se ani nepočítalo s tím, že by se příští rok mělo začít stavět. 218 milionů má v roce 2008 sloužit na přípravné a projektové práce. Neumím si však představit, že tyto peníze se utratí a pak se projekt nebude realizovat, to by asi veřejnost těžko pochopila. To není možné.
Tak jaký je časový harmonogram případné výstavby nové knihovny?
Všechny přípravné a projekční práce, pokud ale bude vše schváleno a dohodnou se odborné týmy, by mohly být dokončeny někdy koncem roku 2009. Nová budova by mohla být otevřena někdy na podzim či koncem roku 2012.
Sám odhadujete, že celý projekt přijde na více než tři miliardy korun. To všechno zaplatí stát?
Za posledních dvacet let byly postaveny ve světě národní knihovny vždy ze státního rozpočtu. Upozorňuji, že první cenový odhad, který byl nižší než ty více než tři miliardy, byl pořízen už v roce 2004, a to na tehdy neznámou budovu. A ceny například stavebních prací se od té doby zvýšily. Na všechno jsou dokumenty a vše bylo normálně schváleno. Až teď se objevily výhrady.
Nestačila by rekonstrukce současného pražského Klementina, kde sídlí Národní knihovna?
To by bylo nesmírně technicky náročné, jsme například velmi blízko Vltavy a bezpečnost sbírek by bylo těžké zajistit. Navíc by to bylo hodně drahé. Zkoumali jsme možnost dostavby depozitáře v pražské Hostivaři, ale to je zase daleko, museli bychom knihy vozit patnáct kilometrů, bylo by to drahé a pomalé. Nová budova není žádným výmyslem Ježka či kohokoli z Národní knihovny! Prostě jsme jen hledali to nejlepší řešení, abychom mohli veřejnosti poskytnout co nejlepší a jiné služby.
Dobře, co tedy má zůstat v budově historického Klementina a kolik má stát jeho rekonstrukce?
Cena, s kterou už státní rozpočet počítá na rekonstrukci Klementina, je necelá miliarda korun. Mají zde zůstat historické a hudební fondy, Slovanská knihovna a Knihovnický institut. My chceme rozšířit prohlídky nádhernými prostory Klementina, ale v nich jsou dnes na některých zajímavých místech kanceláře. Strašně rádi bychom zde udělali i velmi moderní stálou výstavu dějin psaného slova. U nás nic takového není, i když je to ve světě obvyklé.
Proč tedy po rekonstrukci Klementina potřebujete ještě novou budovu knihovny?
Protože je zcela nezbytné rozšířit její prostorovou kapacitu.
Existuje projekt, kterému se říká Národní poklad, v něm jsou návrhy na rekonstrukce a úpravy důležitých institucí. Neubere nová budova knihovny peníze na tyto další, podle všeho potřebné věci?
Ano, je v něm například potřebná rekonstrukce Národního muzea v Praze. Minulá vláda na Národní poklad odsouhlasila deset miliard korun rozložených zhruba na osm let. Dvě miliardy měly jít z Fondu národního majetku a zbytek postupně ze státního rozpočtu. Ale zda ty peníze budou, na to se ptejte prosím politiků, ne mě.
Vrátím se k předchozí otázce. Potřebujeme vůbec novou budovu Národní knihovny?
Knihovna společně s Národním muzeem, Národní galerií a Národním divadlem patří k základní čtveřici institucí, které by měl mít každý civilizovaný stát světa. Neznám normální zemi, kde by Národní knihovna neexistovala.
Ale proč ta potřeba nové budovy?
Ze zákona musíme mít všechny výtisky knih, ale i časopisů či novin, které u nás vyjdou. A to jak do minulosti, tak do budoucnosti. Pokud půjde někdo za sto let do knihovny a bude potřebovat cokoli najít, mělo by to tam být. Nevím, zda to všichni chápou, ale musíme mít skutečně všechno, a dnes už i v elektronické podobě. Produkce tištěného slova je obrovská. Jednoduše řečeno, uplyne ještě pár let a my to nebudeme mít kam dávat. V roce 2012 se má tato černá prognóza naplnit. Přitom prostorové problémy v Národní knihovně, možná tomu mnoho lidí nebude věřit, trvají s přestávkami sto let. Když nemůžeme díla zpracovávat a ukládat, tak je nebudeme moci ani půjčovat.
Dobře, na jak dlouho by nová budova problém s místem vyřešila?
Asi na padesát let.
Ted prosím o upřímnou odpověď. Vy máte skutečně v Národní knihovně všechno, co máte mít? Najde tady každý všechno, co potřebuje?
Tak upřímně – sto procent toho není, ale to není kvůli nám. Na některé vydavatele musíme podat žalobu, aby nám výtisky dodávali.
Jaké jsou další důvody nového projektu Národní knihovny?
Například Klementinum je sice nádherná historická budova, ale nelze už tady vytvářet nová studijní místa. Přitom zájem je obrovský. Kapacitně jsme se vyčerpali. Nemáme už prostor ani na potřebné počítačové terminály. Proč se na to někdo nepřijde podívat, když záměry na novou budovu tak kritizuje?
Ještě máte nějaký další argument pro stavbu budovy za více než tři miliardy korun?
Je to můj subjektivní důvod, ale jako ředitel této instituce ho musím říci. Moderní Národní knihovna nemá být pouze studovna a půjčovna knih. Lidé by v ní měli trávit i svůj volný čas. Mají se v ní pořádat přednášky, výstavy, měli by se zde setkávat lidé. Pokud vznikají neustále nové nabídky nějakých supermarketů, tak nová Národní knihovna by měla sloužit jako místo na úplně jiné trávení volného času. Nejsem naivní, vím, že preference lidí se v posledních letech hodně mění, ale jsem přesvědčený, že mnoho našich občanů uvítá nabídku na podobné, zcela jiné trávení volného času, než je chození po obchodních centrech. Navíc vše má být velice moderní, rychlé, pružné.
Já sám o tom sice nepochybuji, ale kolik lidí vlastně za rok Národní knihovnu navštíví?
Jsou to desetitisíce lidí a výpůjček jsou statisíce. A tam, kde nové podobné budovy postavili, stoupla návštěvnost dokonce pětkrát až desetkrát.
Ale proč by někdo v Chebu či v Ostravě měl chtít chobotnici v Praze?
Vždyť některé knihy skutečně nikde jinde nenajdou. Navíc v obci knihovníků máme obrovskou podporu po celé republice. To vůbec není jen záležitost Prahy.
Na závěr se zeptám, co čte ředitel Národní knihovny?
Doma mám odhadem přes dva tisíce knížek. V poslední době ale stále více opouštím beletrii. Velmi se zajímám o memoáry a historické romány. A pak mám specifický zájem – rád čtu také kuchařky a jídelní lístky. To by mimochodem mohl být také knihovní dokument...
