Ovšem české vraždy Němců (včetně hromadných) a mnohé nemravnosti vůči nim si také nezaslouží jiné adjektivum, byť by se vyznamenaná Anděla Dvořáková ze Svazu bojovníků za svobodu zlobila sebevíc. Hledání smíření je složité a problém bolavý. Jistě proto jej tasil Václav Klaus jako poslední (?) trumf proti Lisabonské smlouvě.
Kdoví, zda míří jen na ni. Možná z nějakého důvodu nechce klid mezi lidmi. Národ coby krycí manévr, to je setsakra trik. A sudetští Němci a Maďaři se zakousli do návnady. Měli jsme prezidenty Osvoboditele a Budovatele, tak proč ne prezidenta Rozdělovatele? Klaus umí rozbíjet zahraniční i vnitřní politiku vskutku mazaně.
K tomu nyní Ústavní soud odložil projednávání senátorského podání vůči stejnému dokumentu. Je zábavné, přizná-li jak zastánce, tak odpůrce smlouvy z řad vrcholných politiků, že ji vlastně docela neznají. Tak proč o ni tak urputně bojují? Je ve všech těchto sporech Lisabonská smlouva skutečně meritem věci? Dámy a pánové, o co vlastně jde?
