Ještě jednou Y2K

Strach kolem počítačového přechodu na rok 2000 už naštěstí v klidu pominul, lidé se stihli včas připravit, a tak se nic zvláštního nestalo ani 1. ledna, ani 29. února, o kterém se mluvilo mnohem méně. S tím únorem se to má totiž tak. Asi každý ví, že rok s číslem dělitelným čtyřmi je přestupný, méně lidí už ale ví, že to neplatí, pokud je rok dělitelný také stovkou. A ještě méně se ví, že roky dělitelné čtyřmi sty už zase přestupné jsou. Podstatné je, že zatímco rok 1900 nebyl přestupný, rok 2000 přestupný je. Takže nebylo vyloučeno, že by počítač, který se letos 1. ledna nenápadně přesunul do roku 1900 a shodou okolností mu to prošlo, mohl natropit nějakou neplechu kolem konce února a začátku března. I toto nebezpečí lidé zvládli, a tak si zase mohou na chvíli oddechnout. V tom oddechu by však neměli vynechat nějaké to zamyšlení. Problémem kolem počítačového roku 2000 byli lidé, pokud mne znalost historie neklame, tak asi poprvé postaveni před přímou a konkrétně datovanou hrozbu, kterou si vyrobili vlastní pílí a snažením. Ne, že bychom hrozby neprožívali častěji. Jsou ale tak nějak časově rozplizlejší a zatím vždy trochu v kondicionálu. Lidé se v padesátých letech báli atomové války - ale s nadějí, že třeba státníci úplně neztratí rozum. V šedesátých letech se hodně mluvilo o přelidnění - ale až někdy v budoucnu, a kdo ví, na co se do té doby třeba nepřijde. Ekologická hrozba nám visí nad hlavou, ale dnes ještě nedopadla (alespoň ne tak úplně), a kdo ví, co když hloubaví lidé zase na něco přijdou nebo když si příroda sama nějak poradí. A i kdyby ne, věci se budou asi dít pomalu, třeba se tím nějak probabráme. Těšínská jabloň, na které visí plody s nápisem "Nějak bylo, nějak bude" a "Třeba se to samo nějak", patří k nejmilejší vegetaci lidského myšlení. Počítačová horečka Y2K byla z jiného rodu událostí. Vědělo se dost přesně (ale zase ne tak úplně přesně - to by nebylo to pravé hororové dusno), co zhruba hrozí, a vědělo se přesně na den a vlastně na vteřinu, kdy ta hrozba dopadne. Takovou konkrétnost ekologičtí burcovači nabídnout nemohou. Pokud jste četli Puzzova Kmotra, snad si vzpomenete na toho doktora, který si stěžoval, že pacienti neberou jeho varování vážně. Může jim pohrozit, že na nerozumný životní styl jednou jistě doplatí, ale neříká jim, že to bude už zítra odpoledne. Na to si počítačový rok 2000 stěžovat nemohl, počítačová hrozba byla časově přesná. Díky tomu si ji lidé stačili včas a pořádně uvědomit a vyhnout se jí. Snad nás to přiměje k tomu, abychom i ty méně načasované hrozby začali brát jako konkrétní. Abychom si pro sebe někde v koutku rozumu řekli "Polární ledovce roztají už tohle úterý, když s tím nic neuděláme" nebo "Ozonová vrstva zmizí pozítří - tak co s tím?", a začali "s tím" něco dělat, načasovaně a konkrétně. Počítače nás kolem 1. ledna naučily, že to umíme, když chceme. A že lidé na tom nejsou zase tak zle, aby si nedovedli poradit s tím, co na sebe sami nachystali. Opravdu to bylo docela jednoduché, stačilo vědět a chtít. Dnes o mnohém víme, tak už konečně chtějme.