Nechci rozebírat, jestli se to mělo vysílat (ano, mělo). Chci se jen podělit o dva postřehy, které jsem při sledování "Zemana" zaznamenal:
1. Neuvěřitelné množství elementráních prohřešků proti filmařskému řemeslu, respektive zdravému rozumu. Namátkou:
- Už v dílech z padesátých let vystupují lidé v kotletách a vlasech přes límec. Někdy v roce 1963, zdá se, byly v módě kalhoty do zvonu. A tak dále.
- Šokující přechody, kdy se nějaká scéna odehrává v místnosti večer, načež venku následuje bílý den. Po koncertě se "skupina biblického songu" Mimikry štosuje do "posledního autobusu" (opravdu za jasného slunce, to není žádná nepovedená americká noc). Žitný si Zemana vyzvedne večer z divadla a jedou na Konopiště (za jasného slunce). A tak dále.
- Rok sem, rok tam. Za Pražského jara 1968 se Zeman rozčiluje v Letenských sadech, zatímco za jeho zády vidíme hotel Intercontinental, který tehdy ještě ani zdaleka nestál. Jiný příklad: Detailní záběr na dopis, který zanechal prokurátor Vršecký - na něm je známka, která vyšla až o pět let později. A tak dále.
- Mimikry pějí svůj Bič boží, doprovozeny na elektrické kytary, elektrické piano, bicí nástroje. Jen mikrofony jaksi někdo zapomněl na pódium postavit.... A tak dále. I takových hovadin jsou v seriálu mraky.
2. Neuvěřitelná samozřejmost, se kterou tajná nebo méně tajná policie fízluje, kohokoli si zamane (a pak si to promítá v "kině", kde se během celé epopeje odehrávaly obzvlášť působivé scény).
Samozřejmost, se kterou se kladní hrdinové od policie chovají sprostě ke komukoli, kdo se jim nezdá. Zejména k tomu, koho si předvedou "na Barťák". Vůbec to přitom nemusí být někdo, kdo je podezřelý ze zločinu. Nechovají se tak proto, že by vyznávali drsnou školu, ale proto, že jsou to hulváti co mají moc, takže jim to připadá normální.
Myslím, že body 1 a 2 docela vystihují dobu, ve které se těch třicet případů natočilo.
