Kolikrát vám vlastně Michal Ulom vyhrožoval?
Mně osobně volal a vyhrožoval během roku a půl možná dvacetkrát, volal i mým sestrám, matce. Podal jsem dvě trestní oznámení, řekl přesná data oněch telefonátů, ale vyšetřovatel to uzavřel se slovy, že je to tvrzení proti tvrzení. Tvrzení univerzitního docenta postavili proti tvrzení potenciálního vraha s psychickou poruchou, to nechápu. Prostě se na mě vykašlali. Ne už tak na mého kolegu, kterému jiný pacient vyhrožoval asi deset dní poté, co jsem byl brutálně napaden. To už policie zasáhla. Zjevně se lekla.
Teď budete ještě žádat od státu odškodnění ve výši zhruba milion a půl. Proč zrovna tolik?
Myslím, že to bude o něco méně, tak asi přes milion. Právníci to vypočítali jako ušlý zisk, protože jsem byl rok v pracovní neschopnosti, plus odškodnění za trvalé následky a snížení společenského uplatnění.
Jaké trvalé následky máte?
Na obou rukou hýbu jen palcem a ukazováčkem. Dál pracuji jako lékař, mohu i psát, ale například na počítači to jde jen obtížně. Zkoušeli mi do rukou implantovat nové nervy, ale neujaly se. Ostatní prsty už nikdy nebudou schopné pohybu. Bral jsem i antidepresiva, dlouho jsem se v noci budil a znovu viděl tu mačetu, proti níž jsem tehdy stál. Ta situace se vracela.
Ještě dnes se vrací?
Jednou za čas se objeví znovu.
. Stát musí odškodnit lékaře, policie ho neochránila |
Zajímal jste se od té doby někdy, co se děje s Michalem Ulomem? Byl to přece jen váš pacient.
V kontaktu jsem s ním od té doby nikdy nebyl, ale samozřejmě jsem se zajímal. Z prostého důvodu: byla mu soudně nařízena ochranná léčba v psychiatrické léčebně v Kosmonosích, s čímž jsem nesouhlasil, protože jsem tam také nějaký čas pracoval a vím, že z léčebny se dá celkem snadno utéct. A detenční ústavy pro takto nebezpečné lidi, které tehdy slibovala vláda, dodnes nevznikly.
Nicméně za celou tu dobu se nic nestalo. Bojíte se přesto?
No, úplný pocit jistoty nemám. A až mu bude ústavní léčba změněna na ambulantní, může se to třeba opakovat.
Nepřemýšlel jste někdy o tom, zda jste třeba jako lékař neměl postupovat jinak? Vzpomínám si, že pro změnu on vám vytýkal, že jste se na něj jako lékař "vykašlal". Umanul si, že to vy můžete za jeho psychické utrpení.
To si nemyslím. Choval jsem se k němu korektně. A když už mi začal vyhrožovat, nemohl jsem ho přece dál léčit.
Co k němu dnes cítíte?
Kolísá to. Někdy obdivuju papeže, který odpustil muži, jenž ho chtěl zavraždit. Přemýšlel jsem o tom. Ty pocity jsou rozporuplné.
A odpustil jste?
(dlouho mlčí) Jak vidíte, nic neříkám.
