Máte nějakou osobní zkušenost s jeslemi?
Petr Nečas (ministr práce a sociálních věcí, ODS): V jeslích jsem nebyl, hlídala mě babička a sousedka, která měla stejně starého kluka, jako jsem byl já. Jsem tedy produkt neevidovaného poskytování vzájemné rodičovské výpomoci, kterou chceme uzákonit.
Anna Čurdová (poslankyně, stínová ministryně pro rodinu, ČSSD): Ani já jsem nechodila do jeslí. Hlídala mě teta.
Bez ochotných tet a babiček rodiče nemají moc možností, kam třeba jen na pár hodin dát dítě do tří let. Soukromé hlídání je drahé, jeslí je v zemi padesát. Přitom rodiny se často bez druhého platu neobejdou, splácejí hypotéky...
Nečas: Ano. Tyto možnosti jsou u nás poddimenzovány. To jsem nikdy nepopíral. Proto jsme vytvořili prorodinný balíček, který nové možnosti přináší.
Chcete v něm například uzákonit "vzájemnou rodičovskou výpomoc", tedy hlídání dětí člověkem, jehož kvalifikací je to, že se sám stará o dítě do sedmi let. Chcete podpořit vznik firemních školek. A motivovat zaměstnavatele, aby vytvářeli částečné úvazky. Ale opozici to přijde nedostačující.
Čurdová: Ano, musí přece existovat celé spektrum služeb.
Nečas: Ale to právě rozšiřujeme.
Čurdová: Nabízíte jen jeden typ.
Nečas: Několik různých typů.
Čurdová: Ne ty, které se vám ideologicky nelíbí, třeba jesle.
Nečas: Já nemám žádné ideologické předsudky.
Tak proč tedy, pane ministře, odmítáte obnovit státem podporované jesle?
Nečas: Rozhodně ne kvůli ideologii. I když si já jako Petr Nečas, ne jako politik, ale jako osoba, myslím, že roční dítě nemá být dáno cizímu člověku a má být s rodičem, nechci nikomu tuto optiku vnucovat. Můj soukromý názor na jesle je irelevantní. Vím, že je spousta rodičů, kteří - pokud by měli možnost - tak jdou pracovat alespoň na částečný úvazek.
Tak proč tedy nepočítáte s podporou jeslí?
Nečas: My jsme první na ministerstvu, kdo si skutečně zmapoval předškolní péči. Závěr je asi pro mnohé překvapivý. Po jeslích není poptávka. Byť korektně dodávám, že poptávka není také proto, že stávající soukromé jesle jsou drahé.
Čurdová: Mě ten výsledek také nepřekvapuje. Poptávka není, protože rodiče vědí, že je marná, když jesle nejsou, je jich málo. I to málo není subvencováno státem. Navíc je nám cpáno do hlavy, že jesle jsou špatné, a to i renomovanými psychology. Ale oni vycházejí ze socialistické zkušenosti. Moderní jesle jsou už jiné.
Nečas: Zkušenost z dob totality hraje také roli, ale nízká poptávka je kombinace více faktorů, bylo by zplošťování přičítat to jen jednomu vlivu. Roli hraje i fakt, že je obecně preferováno, aby byl v raném věku s dítětem rodič, statisticky to vychází na maminku. Ale nepopírám, že řada rodičů smýšlí jinak. Proto s určitými návrhy přicházíme. A ptám se, proč za vlády sociální demokracie jeslí ubylo? Když nastupovala, bylo jich osmdesát, když jsme vládu přebírali, tak jen padesátka. Proč jste je nechránili a proč jste se osm let nesnažili o jejich podporu?
Čurdová: Měli jsme to připravené, nestihli jsme to realizovat. Zřizování jeslí je záležitost obcí, ty ale nedostávají státní subvence...
Nečas: Vy jste jim je nedávali, my je dávat máme?
|
"Jesle pro třetinu dětí do tří let by stát stály za čtyři roky 90 miliard." Petr Nečas |
Ale když něco nedělala předchozí vláda, ale té následující to připadá správné, tak s tím má začít sama, ne? Proč jste s tím tedy nezačali?
Nečas: Problémem jsou ekonomické aspekty. Kdybychom měli vytvořit nabídku pro třetinu dětí do tří let, jak požadují Barcelonské cíle, vyšplhá se nám částka za čtyři roky na 90 miliard korun. To je dvakrát tolik, než kolik jsou roční výdaje na státní sociální podporu, to je rozpočet některých ministerstev na celý rok. Nabízíme tedy alternativní modely, které tak nezatíží státní rozpočet - firemní školky a vzájemná rodičovská výpomoc. Ale do budoucna nevylučuji podporu výstavby jeslí.
Opozice, ale i některé neziskovky, mají k uzákonění vzájemné rodičovské výpomoci spoustu výhrad. Proč, paní poslankyně?
Čurdová: Stále se totiž bavíme jen o hlídání, ale děti potřebují kvalitní péči, státem garantované standardy. U evidovaného poskytovatele jde jen o hlídání, stát negarantuje vzdělání nebo standardy péče.
|
"Moderní jesle neznamenají třicet dětí v zavinovačkách, které dostávají diazepam, aby byly v klidu." Anna Čurdová |
Čurdová: To můžete, paní redaktorko, ověřovat jak chcete, ale nikdy nevíte, co se vám za těmi dveřmi děje. Já jsem si tím prošla. Mám nepříjemné zkušenosti s hlídáním svých dětí, ale nechci to rozebírat, protože se nechci dotknout lidí, kteří předtím hlídali mé dcery. A to jsem měla dobré reference. Trvalo, než jsem našla někoho vyhovujícího. A moje asistentka zrovna tak. S jeslemi má dobré zkušenosti, s hlídáním špatné.
Naopak mnohým lidem, když se řekne jesle, naskakuje husí kůže. Jak by měly vlastně vypadat dobré moderní jesle?
Čurdová: Vím, jak vypadají ve světě, třeba v Rakousku. Je to především kvalitní personál, flexibilní pracovní doba, dva školení lidé na skupinku šesti, osmi dětí, zdravotnický personál. Moderní jesle skutečně neznamenají třicet dětí zabalených v zavinovačce na postýlkách, které dostávají diazepam, aby byly v klidu.
|
"Nechci, aby z rodinného balíčku byla baseballová pálka, kterou se budeme mlátit po hlavách." Petr Nečas |
Čurdová: Odpovím otázkou: Proč jsou v těch západních zemích jesle? Proč do toho ony investují a my bychom neměli? Asi se jim to vyplácí. Jsou tam jesle státní, magistrátní, charitativní, církevní. Je to investice do budoucí generace. Dítě potřebuje kvalitní péči, já nemůžu tušit, jestli tu správnou péči dá mému dítěti sousedka.
Nečas: Ale vždyť vzájemná výpomoc existuje a je využívaná. My ji jen vytahujeme z šedé zóny.
Čurdová: Nevytahujete, protože tam nedáváte žádné podmínky.
Nečas: Dáváme. Dnes, když je to v šedé zóně, tak ani nevíte, kde se to děje. Bude to evidovaná služba, bude možné tam poslat kontrolu ze sociálky.
Čurdová: Ale nestanovujete standardy, necháte to jen na rodičích.
Nečas: Zato vy byste tam dali tolik překážek, že to nakonec zůstane jako možnost na papíře. My chceme tu instituci vyvést z šedé zóny a dát jí základní pravidla. Ale čím víc dáme omezení, tím menší bude ochota to dělat a tím to bude dražší. Všechna ta pravidla, kde mají viset pyžamka...
Čurdová: Ale to není o pyžamkách. Jde o standard péče. Například minimální vzdělání.
Nečas: Podmínkou je, že se ta osoba bude starat o svoje dítě do sedmi let. Matky, které se starají o tři, čtyři děti, také nepotřebují speciální vzdělání.
Čurdová: Něco jiného je hlídat vlastní děti a cizí.
Nečas: Sama říkáte, že se to děje už teď. A kolikrát jste v černé kronice četla, co strašlivého se takhle hlídaným dětem stalo? Život ukáže.
|
"Nikdy nevíte, co se děje za dveřmi bytu toho, kdo hlídá vaše děti." Anna Čurdová |
Čurdová: My neříkáme, že to nepodpoříme, ale máme s tím určité problémy. Až to bude v paragrafovaném znění, hledejme cestu, kterou buď najdeme, nebo nenajdeme, to je normální politická debata.
Nečas: Zatím je zákon ve vnitřním připomínkovém řízení. Pak to půjde dál, bude se k tomu vyjadřovat i opozice. Já nechci, aby se z toho stala baseballová pálka, kterou se budeme mlátit po hlavách.
Pane ministře, kdyby nakonec opozice váš balíček podpořila, uvažoval byste o tom, že dalším krokem by měla být debata o státem podporované institucionální péči o děti do tří let?
Nečas: Ano. Pojďme se bavit třeba o tom, jestli nedáme limit pro mateřské školky už na druhý rok dítěte. Nebo na rok a půl. Mohli bychom stimulovat program, díky kterému by vznikala jakási jeselská oddělení při mateřských školkách. Já jsem pro. Bavme se o další možnostech. Jsem připraven o tom diskutovat.
Svěřili byste své dítě raději do jeslí, nebo sousedce?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 26. února 2009. Anketa je uzavřena.
