Neformální rady ministrů EU, které se v rámci českého předsednictví v Česku konají, jsou spíše společenskou událostí pro politiky, než místem skutečné debaty. Vše podstatné se rozhoduje dlouho dopředu, včetně přijatých usnesení. Setkání ministrů práce a sociálních věcí sedmadvacítky, které se bude konat od středy do čtvrtka v Praze, ale slibuje vzrušenou debatu s nejistým koncem.
Ministr Petr Nečas, který bude své resortní kolegy hostit, se totiž chystá vydat na tenký led. Nejenže nesouhlasí s tím, co si Unie před lety odhlasovala, ale navíc se pokusí o své pravdě přesvědčit i ministry EU.
České vládě se nelíbí závazek, který si Unie vytkla na summitu v Barceloně v roce 2002. Podle něj by do roku 2010 měly státy zajistit dostupnost jeslí a školek tak, aby do nich mohlo chodit až 30 procent dětí, respektive 90 procent předškoláků. To vše kvůli zrovnoprávnění žen a mužů na pracovním trhu, obhajovali tehdy nápad evropští politici.
Nečas ale považuje podobný cíl za nesmyslný. Strategii se proto chystá na setkání ministrů zpochybnit a iniciovat debatu o jejím zrušení. Argumentuje tím, že rozdíly mezi členskými zeměmi a jejich rodinnou politikou jsou takové, že jednotné nařízení není ani v praxi možné naplnit.
Levice v Evropě bije na poplach: Na jesle nám nesahejte
Nečasův záměr už ale dopředu vyvolal v Evropě bouřlivou odezvu. Jako první se ozvali socialisté sdružení ve frakci evropských socialistických stran.
"Strana evropských socialistů je rozhněvána tím, že konzervativní české předsednictví si klade otázku, zda by EU neměla snížit své cíle ohledně péče o dítě," uvedl lídr frakce Poul Nyrup Rasmussen z Dánska. "Chce snad pravice dovolit konzervativním státům, aby nutily ženy k návratu za plotnu?" ptá se.
Ke kritice se přidala i česká ČSSD, která je členkou socialistické frakce. "Chce snad ministr Nečas prezentovat tento svůj názor jako jediný správný? Že se ženy mají vrátit k plotnám a pracovat pro blaho svých manželů, milenců či přátel?" tvrdí poslankyně ČSSD Anna Čurdová. "Žijeme v 21. století a ženy jsou a budou těmi, které dávají život, ale to neznamená, že budou trávit roky u ploten a ´štrikovat´," dodala.
"Pitomosti z kuchyně ODS nikoho neoslní," přizvukuje její stranický kolega, europoslanec Richard Falbr. "České předsednictví sklidí pouze kritiku od ostatních členských států, protože ty jsou si vědomy důležitosti dodržení tohoto závazku," tvrdí.
Proti záměru brojí i frakce evropských zelených. Europoslanci dokonce na úterní schůzi Evropského parlamentu hodlají navrhnout rezoluci, která Česko za Nečasův nápad odsuzuje. Když spojí síly s evropskými socialisty, mohou návrh odhlasovat.
Ministerstvo: rozhodnutí musí být na rodinách
Nečas ale jakoukoli kritiku odmítá. Svůj plán obhajuje: "Představa, že bude vyhlášeno skoro za evropskou povinnost, že jedna třetina dětí do tří let musí do jeslí, tak to je něco, nad čím mně se protáčejí panenky," řekl pro ČTK ministr. "Je to výraz stesku evropských socialistů po jeslích, které věru drtivá většina občanů České republiky zase tolik nepostrádá. Zvláště ti, kteří těmi jeslemi prošli," dodal.
Pro svůj postup má ministerstvo připraveno celou řadu argumentů. Dnes je také zveřejnilo na vládních webových stránkách. - argumenty vlády si přečtěte zde
Barcelonské cíle, kam závazek s jeslemi spadá, byly například schváleny bez účasti nových členských států, které se k nim nemohly vyjádřit. Česká republika proto chce, aby se do debaty mohli zapojit i noví členové EU. "Kritika přístupu českého předsednictví ve svém důsledku vytváří dojem, že nové členské země nemají právo se k rodinněpolitickým prioritám vyjadřovat," řekl iDNES.cz Michal Sedláček, náměstek ministerstva odpovědný za EU.
Oblast péče o děti je navíc výlučně v rukou členských států, které si tuto politiku určují samostatně. Plnění výzvy podobné té barcelonské nelze proto ani fakticky vyžadovat. V praxi také navíc většina států cíle ani neplní, což je případ i České republiky.
Ta má s jeslemi zkušenosti už z dob komunismu, kdy byla v těchto zařízeních umístěna téměř čtvrtina dětí, upozorňují úředníci na ministerstvu. Přestože ale socialistický stát dělal maximum pro to, aby číslo ještě zvýšil, hranici 24 procent dětí nikdy nepřekonal.
Po pádu komunismu se poptávka po jeslích snížila na zhruba půl procenta a dnes není v jeslích více než necelá 2 procenta dětí. "Vybudování nákladného systému kolektivní péče by bylo velmi nákladné a nadbytečné, pokud chybí poptávka," řekl Sedláček.
Češi na evropské kolegy vytáhnou i argument "svobody". Rozhodnutí o způsobu péče je potřeba nechat na rodinách samotných. Není možné (a ani reálné), aby stát nařizoval, kolik dětí má jít do jeslí, k čemuž by barcelonský závazek logicky vedl.
