Neměl na vybranou. To, že nakonec skloní šíji, bylo jasné od počátku. Ale co to všechno znamená? A co bude následovat? Neznamená to, že válka nebude. Znamená to pouze, že nebude teď hned. Konečný souboj dostal odklad a borci odešli do kabin. Je přestávka. Za chvíli začne další kolo. O tom není třeba pochybovat.
Prezident George Bush nikdy netvrdil, že chce dostat inspektory do Iráku. Tvrdil však mnohokrát, že chce dostat Saddáma. Chce bezpečný Irák. A to je podle něho Irák beze zbraní hromadného ničení, raket - a bez Saddáma Husajna. Irácký prezident je pod tlakem a musí zkracovat frontu. Ale tím získává i určitou výhodu. Dostává se na důvěrně známou půdu.
Začne si hrát s inspektory, bude předstírat snahu a bude je klamat, bude se stavět na zadní a v posledním okamžiku ustupovat, bude se tvářit nevinně a současně lhát. Dva neochotné kroky vpřed, tři kradmé kroky vzad. To je jeho matka všech bitev, v níž uměl porazit Spojené národy i Ameriku.
Ale to bylo v 90. letech. Američané už nejsou tak naivní a zdá se, že Bush si v Saddámovi našel i svého intimního nepřítele. Střet teprve přijde. Zatím jde stále jen o oťukávání. Tito dva muži se nerozejdou, aniž jeden z nich zůstane ležet na podlaze ringu. Kdo to bude, je dopředu jasné.
