Cenzor. Jak se cítíte, když vám lidé takhle říkají?
Já se necítím nijak. Já jsem v tomto případě cenzorem nebyl.
Jak byste to pojmenoval?
Byl jsem externím lektorem písňových textů. Na žádost krajského kulturního střediska jsem psal posudky na uměleckou úroveň textů kapel, které se v přehrávkových zkouškách snažily získat oprávnění k tomu, aby mohly hrát. Snažil jsem se co nejobjektivněji hodnotit. Záleželo pak už zase jen na těch přehrávkových komisích, do jaké míry s těmi posudky pracovaly nebo nepracovaly. V Pardubicích jsme dokonce dělali semináře pro začínající autory, kde jsme s nimi o textech hovořili. Snažili jsme se je naučit, že poezie i v písni má nějaká základní pravidla, stará už tisíce let.
Proč jste takovou práci dělal?
Protože mě bavila.
V jakém smyslu?
Víte, já jsem učitel. A já jsem se své žáky v Lidové škole umění vždycky snažil vychovávat k maximální kvalitě. Ta práce mě bavila v tom smyslu, že jsem měl pocit - a mám ho dodnes - že jsem mohl přispívat k tomu, aby vznikaly kvalitnější písničky. Aby svět byl lepší. Vím, je to sociální inženýrství. Samozřejmě.
Psal jste posudky v době, kdy vládl komunistický režim...
Nevzpomínám si na text, který bych nedoporučil proto, že by se byl dostal do konfliktu s komunistickou stranou. S výjimkou dvou tří, které byly náboženskou propagací. Nezakrývám, že jsem ateista. Ale pokud jsem nedoporučoval text, bylo to o jeho umělecké kvalitě. Pokud jsem byl dotázán na to, zda je ten text dobrý, nebo ne, odpověděl jsem.
Posudkem jste píseň v podstatě zakázal. Jen proto, že jste ateista a nemáte rád křesťanství. To vám nevadilo?
Znáte dějiny církví? Víte, jakým způsobem si některé církve vyřizovaly účty se svými odpůrci? Já si nemyslím, že bych nechal lidi upalovat na hranicích. Já jsem jen řekl, že ten text je na můj vkus příliš silnou náboženskou propagací.
Právě to může být cenzura. Úřední mechanismus, jehož prostřednictvím zakážete člověku, aby dělal, co dělat chce.
Když jsem byl v roce 1970 vyloučen z KSČ a byla mi zakázána profesionální činnost v kultuře, začal jsem tvořit s amatérskými soubory. A tam jsem nadále světu říkal, co si o něm myslím. Také jsme měli problémy. Některá představení nám byla zakazována, i já jsem byl vyšetřován StB. Tím spíš jsem měl pocit, že mohu těm ostatním říct, aby postupovali chytře. Aby mluvili kvalitou.
A vedle toho jste lidem, kteří to nechtěli dělat chytře, jejich tvorbu znemožňoval...
Mohl bych teď říkat: Kdybych to nedělal já, dělal by to jiný a bylo by to ještě horší. Ale já si nechci hrát na disidenta, který pomáhal rozvracet tehdejší režim. Máte pravdu, měl jsem tehdy možnost tu práci nepřijmout. A jít prodávat do zeleniny. Ano, samozřejmě, objektivně vzato jsem svou činností napomáhal tehdejšímu režimu. I tak se to dá vyložit.
Stydíte se, že jste se takhle přizpůsobil?
Ani náhodou. To by se muselo stydět devadesát procent národa. Já jsem v té době pracoval a myslím, že dobře. Nemám pocit, že by se kvůli mně jeden člověk dostal do kriminálu nebo že bych existenčně kohokoli poškodil. Mám se stydět za to, že jsem žil? Nikoho jsem neučil, že má přísahat na pěticípou hvězdu, srp a kladivo. Na druhé straně jsem přesvědčen, že mnohé z ideálů socialismu jsou dobré. Nemyslím si, že slovo komunista je vždy nadávka.
Když říkáte, že řada těch ideálů je pro vás zajímavá, myslíte i posudky, které jste psal?
Představte si, že jste editorem přílohy, ve které budou vycházet básně. V tu chvíli se z vás stane cenzor. Vy budete určovat, jestli to otisknete. Budete vybírat podle kvality a také s ohledem na svůj světový názor. Když vím, pro jaký deník píšete, asi tuším, jaký máte základní názor. A teď se zeptám: Přinesu vám do té přílohy báseň, která bude literárně skvostná, ale bude oslavou říjnové revoluce a komunistické strany. Otisknete ji? Nepřijde vám, že umění posuzujete jen ideologicky?
Ale umění vždycky bylo ideologické. Už od starého Řecka. Princip divadla byl vždy postaven na principu sváru idejí - já bych rád to slovo ideologické opravil na ideové - na jehož konci je nějaké mravní poslání. Katarze, která má diváka vychovávat. Shakespeare říká v Hamletovi: Divadlo je tu pro to, aby herci nastavovali době zrcadlo.
Shakespeare by však jistě nikdy nenapsal: Právo na kvalitní život máš jen tehdy, staneš-li se komunistou.
Samozřejmě nemohl znát komunismus jako ideu. Ale i Shakespeare ve svých hrách stranil lidem poctivým a řekněme třeba chudým.
Opravdu si myslíte, že vláda KSČ byla o tom "stranit poctivým a chudým"?
Můžete tvrdit, že komunistická vláda byl ideologický teror. Pak mi vysvětlete, proč tolik lidí ještě dnes na tuto dobu vzpomíná. A říká: Byli jsme sice utlačováni, ale měli jsme práci. Nemohli jsme na dovolenou na Bahamy, ale teď nemůžeme rovněž...
Vy podobně přemýšlíte taky?
Samozřejmě jsem se v roce 1968 přesvědčil, že komunistický systém je nereformovatelný. Já neříkám, že za komunistů bylo lépe. Ale na druhé straně odmítám tvrdit, že všichni byli zavíráni do vězení. Že se všem dělo příkoří.
Co když vy sám jste napsal posudek, kterým jste způsobil to příkoří. Třeba jen jednou...
A mám udělat co? Skočit z mostu? Já mohu říci, že mě to mrzí. Ale ten člověk by tu omluvu stejně nepřijal, protože by mi mohl říct: Nikdo tě nenutil. Já jsem to příkoří způsobil prostě proto, že jsem si myslel, že ta písnička je špatná.
Uvažoval jste o tom, že byste se vzdal svého mandátu?
Ne.
Budete o tom uvažovat ve chvíli, kdy vás někdo vyzve?
Víte, byť jsem ateista, tak musím citovat bibli: Kdo jsi čistý, hoď po mně kamenem. Pokud se najdou lidé, kteří budou v tomto slova smyslu čistí, nechť tedy po mně hodí. Pokud bude těch kamenů létat hodně, pak se budu muset nad sebou velmi vážně zamyslet.
