„Přestože je sika menší jelen s méně výsadami, dokáže si vymoci pářením s laněmi jelena evropského. I kvůli tomu, že je velmi mobilní a je relativně odolný vůči rušení, má v kombinaci těchto vlastností navrch nad jelenem evropským,“ konstatuje Jan Robovský z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
O možném křížení druhů se hovoří od 60. let, situace začala být vážná o dvě desetiletí později, kdy přírodovědci v některých oblastech zaznamenali hybridní znaky u více než 80 procent všech jelenů.
Sika se v českém prostředí vyskytuje od přelomu 19. a 20. století, kdy byl dovoz exotických druhů zvěře populární mezi myslivci. Zvířata se nejdříve chovala v oborách, ale postupně se několik stád dostalo do volné přírody. Naposledy tomu bylo v roce 1948 v oboře Čemíny na Plzeňsku.
V současnosti je sika plošně rozšířený v západní části Čech, v některých oblastech Polabí a Pojizeří. Vyskytuje se také v části Českomoravské vysočiny nebo na Drahanské a Zábřežské vrchovině. Teoreticky se může rozšířit na celé území republiky.
Jelen sika navzdory tomu není na seznamu sedmatřiceti invazních druhů, který vydala Evropská komise (více o vetřelcích zde). „Je to chyba,“ dodal Robovský.
Nyní je podle něj potřeba zamezit šíření siky do oblastí, kde jsou populace domácích jelenů zatím geneticky čisté. Podle Martina Ernsta z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně k takovým místům patří například Krkonošský národní park. Pomoci by mohlo také odstraňování kříženců z obor.
Odborníci navrhují celoroční lov na siku
„Šíření jelena siky představuje pro původní druhy i životní prostředí jako celek výrazně větší riziko než například přemnožená divoká prasata. Proto by měl být v případě tohoto druhu co nejdříve povolen celoroční lov, podobně jako v případě divokých prasat,“ upozornil ve čtvrtek v tiskové zprávě Dostál.
Malý jelen z AsieSamci jelena evropského dorůstají výšky 175 až 230 centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 až 240 kilogramy. Jelen sika je výrazně menší. V kohoutku (tedy od země po hřbet) může měřit až 110 centimetrů a může vážit až 125 kilogramů.  |
„V sázce je mnoho, času je málo a neexistuje žádný kompromis, který by mohl zánik jelena evropského jako druhu odvrátit. Otázkou je, zda a jak se k problému, který jsme způsobili, postaví státní správa a jiné kompetentní subjekty,“ uzavřel Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Jako závažný problém považuje siku také státní Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která se problematikou invazních druhů zabývá. „Proto také ve všech plánech péče o zvláště chráněná území navrhujeme jelena siku ( a muflona) jako nepůvodní druh k eliminaci,“ uvedla mluvčí Karolína Šulová.
Statistiky myslivců ale ukazují, že sika nepatří mezi hlavní lovenou zvěř. Podle nich bylo v roce 2015 odloveno 19027 kusů jelenů lesních (evropských) a oproti tomu jen 12900 jelenů sika. Nejvíce bylo uloveno prasat divokých, jejichž počet se dostal na 180 000 kusů, a srnců, kterých myslivci odstřelili 96875.
Právě myslivců způsobuje křížení jelenů problémy. „Kříženci mohou být vzhledově zcela neodlišitelní a není sporu, že mnohé trofeje vydávané za jelena evropského ve skutečnosti pocházejí z kříženců. Takové trofeje jsou bezcenné a v rámci hodnocení jejich kvality neplatné,“ varoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademice věd v Českých Budějovicích.
Společnost Česká krajina je celostátní nezisková organizace působící v oblasti ochrany přírody, krajiny a životního prostředí. Snaží se o ochranu biologické rozmanitosti a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka a adaptaci krajiny na změny klimatu. Vytváří sítě nestátních přírodních rezervací, které umožní přežití ohrožených druhů, případně jejich návrat do oblastí, kde už byly vyhubeny. Příkladem je návrat divokých koní a zubrů do bývalého výcvikového prostoru u Milovic ve středních Čechách (více čtěte zde).
