"Je to každoroční problém, který roste s plochou, kde se řepka olejka vysévá. Vyrůstá již přes zimu nebo v brzkém jaře a je jediným zdrojem zelené potravy. Pokud ji srnčí zvěř spásá ve velkém a nekombinuje ji s ničím jiným, hrozí jí velké zdravotní problémy, i smrt," říká mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Josef Pubal.
Ročně podle něj zemřou stovky kusů srnčí zvěře.
Česko je přitom velkopěstírnou řepky. "Roste na 430 tisících hektarech, zabírá 16 procent veškeré orné půdy. Pro svou nenáročnost se pěstuje i v oblastech s nižší úrodností, jako je například Vysočina či západní a jižní Čechy," uvedl předseda Zemědělského svazu Miroslav Jírovský.
Pohnojená, vyšlechtěná, lepší
Řepka je pro zemědělce jistotou. Díky šlechtění je pro zvěř chutnější, ale také mnohem nebezpečnější. Na jaře se totiž hnojí dusíkatými hnojivy a nově rostoucí listy jsou plné dusičnanů. Nahnilé spodní listy, které po zimě odumírají, zase mohou obsahovat mykotoxiny. Rostlina má nízký obsah vlákniny a obsahuje jedovaté glukosinoláty.
A pro srnce je na počátku jara často jedinou zelenou potravou. "Zvířatům pak přestávají správně fungovat ledviny, plíce i játra, ztrácejí pud plachosti, dochází k poruše nervové soustavy, přichází trávící problémy, dehydratace, některé kusy oslepnou a dochází k hromadnému úhynu," jmenuje Pubal.
Problém se týká především srnců, kteří se na polích vyskytují nejčastěji. A úhyn roste úměrně s plochou, kde je řepka olejka vysetá. "Zemědělce nemáme šanci přesvědčit, aby kvůli úhynu zvěře přestali pěstovat ekonomicky výhodnou řepku," dodal mluvčí myslivců.
Česká pole zežloutla poté, co stát začal podporovat biopaliva. Řepka je nyní pro zemědělce jednou z nejziskovějších plodin.
"Už tehdy jsme však prosazovali větší pestrost, upozorňovali, že je třeba znát míru a používat i jiné alternativy, než metylester kyseliny řepky - bioethanol, bioplyn, hybridní pohony nebo například LPG," míní někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík.
Upozornil také na to, že myslivci záměrně drží stavy zvěře vyšší, než je schopné dané území unést. "To je dlouhodobější problém, který může se spásáním řepky souviset. Zvěř pak nemá dostatečné možnosti potravy a spásá řepku," vysvětlil Bursík.
Ohradit pole nelze
Podle Jírovského není možné problém jednoduše vyřešit. "Je to věc dohody mysliveckého sdružení se zemědělci. Mohou pomoci třeba pachové kolíky, ale tato řešení jsou jen lokálního charakteru. Oplotit pole ve volné přírodě nelze. Už vzhledem k jejich rozloze, ale také kvůli tomu, že časem by se musel plot i s řepkou přemisťovat," míní Jírovský.
A nepomůže ani stát. "Není to problém, který by řešila Státní veterinární správa. Je to problém chovatelů, majitelů či správce honitby, kterým jde o zdraví zvířat a kteří mají s touto skutečností počítat. To znamená umožnit srnčí zvěři se na jaře na čerstvou píci adaptovat," míní mluvčí veterinární správy Josef Duben.
Problém zmírní seno
Řešením je podle něj nabídnout srncům dobré seno. "Tím se šťavnatá řepka srnčímu v trávicím ústrojí naředí a zvěř přechod ze zimního, to znamená především suchého krmení, lépe zvládne," dodal Duben.
Myslivci o této možnosti ví, přesto ani kvalitní seno problém zcela neřeší. "I na konci zimy se snažíme doplňovat seno, sůl a potravu s vlákninou. Musí mít možnost spásat i něco jiného," říká Pubal.
Úhyn zvěře myslivci monitorují a hlídají, aby nedošlo spolu s lovem k decimaci jednotlivých srnčích populací. Kolik srnců a kde ročně zemře právě kvůli řepce, přesně myslivci spočítáno zatím nemají, stovky kusů ročně jsou zatím odhadem.
Pomoci by mohlo jen omezení řepkových polí. "Toho můžeme dosáhnout skutečnou podporou všech typů biopaliv, investicemi do výzkumu biopaliv druhé generace a taky budováním sítě plnicích stanic na stlačený zemní plyn. Zde se můžeme inspirovat Německem, které má nejen výbornou síť stanic, ale také taxislužby, které tato paliva využívají," uzavřel Bursík.
BRUKEV ŘEPKA OLEJKAJednoletá až dvouletá, 50 až 120 centimetrů vysoká bylina. Celá rostlina je modravě zelená a ojíněná. Květy vyrůstají v řídkém hroznu. Plodem je 5 až 6 cm dlouhá šešule obsahující 15 až 40 semen. Kvete v květnu až říjnu. Jde o hojně pěstovanou rostlinu, která často zplaňuje kolem polí a cest, na rumištích nebo v okolí lidských sídel. Pěstuje se v mírných a subtropických pásmech téměř celého světa, nejvíce v Evropě, u nás se již od 13. století, buď jako ozimá nebo jarní plodina. Ze semen se lisuje olej, zbytky po lisování - pokrutiny se používají jako krmivo. Obsahují asi 20 procent bílkovin. |
