Ale vážně. Před nějakou dobou se říkalo, že by ropa někdy mohla stát sto dolarů za barel. Vypadalo to jako blouznění. Jenže teď stojí přes 130 dolarů a ti, kdo chtějí být vidět v televizi, už prorokují, že bude stát dvě stě.
A proč vlastně ne: za posledních deset let vystřelila o 1 300 procent. (To číslo je bohužel správně.) Tohle nás už bude bolet. Skoro to vypadá na částečnou amputaci našeho pohodlí a životní úrovně. Můžeme s tím něco dělat?
Ale jistě. Když jsem minulý týden na internetu hledal spiklenecké teorie na téma, jak Arabové a ropné firmy umlčují vynálezce aut bez ropy, a jejich vynálezy pohřbívají do sejfů, narazil jsem i na kontraspiknutí.
Kdyby uspělo, ropa by byla za dvacet dolarů. Stačí jen převrátit pravidla naruby. Dnes je to takto: my chceme jejich ropu, a tak oni diktují cenu. Stav naruby: oni potřebují naše peníze, a tak cenu určíme my. Dobré, ne?
Má to háček. Oni drží pod krkem nás, ne my je. Vydrží bez našich peněz mnohem déle než my bez jejich ropy. Kromě toho oni sami cenu nezvyšují. Mohou ji však snižovat. Stačí, když roztočí trochu víc kohouty.
Potíž je v tom, že jsou otevřené naplno. Rusko tvrdí, že těžba dosáhla vrcholu, Saúdové jedou také naplno. Pořád přicházejí zprávy o nových, senzačních objevech ropy, ale skutečnost je krutá jako diagnóza onkologa: svět jezdí na stará ropná pole, ta nová jsou malá nebo budou (možná) k dispozici tak za deset let.
Kanystr pod stromeček
Bolesti už začínají a my teprve s překvapením zjistíme, kam všude se ropa promítá. Od rtěnek po italské špagety ve vašem supermarketu, protože se musí dovézt kamionem. Není to zdaleka jen věc účtů u benzinových pump.
Můžeme si myslet, že jsme v závětří, protože silná koruna zafungovala jako airbag. Jenže to je dočasná iluze. Když je svět nemocný a jeho zboží bude dražší, budeme kýchat taky. Jinde už se snaží léčit.
V Americe, kde za plnou dneska zaplatí třikrát více, než před pěti lety, prudce klesá prodej "tanků", tedy městských "terénních" vozů. Na hybridní vozidla, kde běžný motor doplňuje ještě elektrický pohon, se podle Los Angeles Times vypisují pořadníky.
Automobilky rychle investují do vývoje alternativních motorů. A není to jen otázka Ameriky: ve Francii a Španělsku prodali loni o polovinu "tanků" méně než dřív.
Jak to dopadne? Finančník George Soros tvrdí, že všechno je jen bublina a ceny zase splasknou. Jenže pak se dočtete, že některé asijské země mají spotřebu ropy na hlavu stejnou jako USA v roce 1905 a že v Číně jezdí 37 milionů aut, zatímco v Americe 250 milionů. To se bude rychle měnit.
Ropná žízeň poroste a ceny budou stoupat. Vítejte do špatných časů. Jediná útěcha: už víte, co bude za pár let ten nejvzácnější vánoční dárek.
