Vražda, znásilnění, pohlavní zneužívání a těžké ublížení na zdraví by skutečně měly být trestány těmi nejpřísnějšími tresty.
Mnoho zločinců se vrací mezi slušné lidi a zase dělají věci neslušné. Lidovci argumentují tím, že za poslední čtyři roky mohlo být 260 lidí naživu, kdyby zásada "třikrát a dost" byla uplatněna už dřív.
Mají v něčem pravdu? Smyslem trestu odnětí svobody je odveta, náprava pachatele a jeho izolace od společnosti. S nápravou to nebývá v kriminálech příliš slavné, o tom si nikdo iluze nedělá. Proč by prostředí, kde se koncentrují lidé potrestaní za přestoupení zákona, mělo být nějak morálně blahodárné?
Každý člověk má svou "referenční skupinu", tedy česky řečeno partu lidí, které bere vážně. Budou to ve vězení spíše bachaři, nebo spoluvězni? Odpověď je jasná. Pokud jde o odvetu, přísné tresty jsou na místě. A izolace? Jen se trochu setmí, hned nás o řadě bližních napadne, že bychom je raději měli za vysokou zdí. A možná máme i pravdu.
A teď jsou tady důvody proti. Nezdá se, že by výše trestu mohla někoho odradit od páchání dalších zvěrstev. Dokonce ani trest smrti, což je statisticky potvrzeno, nemá odstrašující účinek.
A proč vlastně čekat až na třetí zločin? Pachatel o svém profilu vše potřebné prozradí už činem druhým. Vlastně ne, už činem prvním. Každý normální člověk, snad tedy i soudce ví, jaký je rozdíl mezi týranou ženou, která se v zoufalství zbavila tyrana, a nájemným vrahem.
Zásada "třikrát a dost" je - bez vší ironie - vlastně nedostatečná. Zvýšit tresty je zřejmě správné. Svázat soudcům ruce je nesprávné. Ostatně náš pocit bezpečí mnohem více ohrožuje "drobná" kriminalita než hromadní vrazi. Jak si poradit s tím?
