Jednočlenná ODS

Při rozhodování, komu dáme tento rok svůj hlas do poslanecké sněmovny, bychom se měli zamyslet nejen nad politickým programem, nýbrž také nad vnitrostranickou organizací a stratifikací jednotlivých politických stran. Protože nikoliv názory politiků před volbami, které mohou být často demagogické a voliče dezinformující, nýbrž jejich vnitřní struktura nám může napomoci zjistit, jaké jsou jejich představy o budoucím vývoji naší země. ODS je již od svého založení stranou jednoho muže, profesora Václava Klause. Ten již na počátku působení své strany dokázal kolem sebe seskupit velké množství přívrženců se kterými mohl jednoduše manipulovat a agresivně jim vnucovat své názory na politické uspořádání tohoto států. Pokud by snad v jeho okolí měl někdo jiný názor než on, musí z kola ven.

Již ve svém názvu má strana slovo demokratická, což znamená že jejím prvořadým cílem je zastupovat a hájit demokratická práva společnosti a jednotlivců, mezi něž mimo jiné, patří i právo na rovné postavení lidí ve společnosti a právo na vlastní názor. Přesto ani jeden z těchto základních principů uvnitř ODS neplatí. V této demokratické straně má nejvyšší postavení právě Václav Klaus, který nepřipouští jakoukoliv pluralitu názorů a až téměř dětinsky se po 12 let drží svého předsednického křesla. Nepřipouští, že by snad někdo mohl mít lepší názor na řešení situace a raději se veškerých politických akcí iniciativně ujímá sám a to z důvodu, aby se uvnitř strany nemohla objevit osobnost, která by měla dostatek síly a intelektu mu vnitrostranicky konkurovat. Zvláště viditelné je to právě před letošními volbami, kdy Václav Klaus, přesvědčen o svém velikášství, nevede volební kampaň za ODS, nýbrž sám za sebe. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit, že na billboardech vidíme za ODS pouze tvář Václava Klause, domácnosti obvolává ODS s agitačním textem Václava Klause a do rukou se nám dostává kniha o čem jiném než o názorech Václava Klause, které ostatní členové mlčky přejímají. Je tu jasně viditelná, alespoň pro mne, jistá analogie s Miroslavem Sládkem, který si ve své straně zakládal na kultu osobnosti. Žádný jiný kandidát z této strany nemá možnost se na veřejnosti téměř ani ukázat, pravděpodobně aby nezničil Klausovi reputaci, což ovšem může být v konečném důsledku pro ODS velká ztráta. To že připustila tak velké vyvýšení osoby Václava Klause mezi ostatními členy, kteří se nyní schovávají v jeho stínu, může nakonec vyústit v to, že si lidé nyní volící ODS zvláště kuli jeho osobě, po jeho odchodu z politiky, v příštích volbách vyberou jinou charismatickou osobnost třeba i z jiné části politického spektra. Tak se může stát, že se ODS, díky svému přístupu, přesune do skutečné! opozice v parlamentu a bude nahrazena jinou, ve své podstatě schopnější politickou stranou. Jen doufejme, že tento zlomový den přijde dříve, než Václav Klaus prosadí své ultrapravicové a nacionalistické tendence, ke kterým se zvláště s blížícími se volbami uchyluje.