Zapomeňte na malé české komunální volby – nejdůležitější hlasování na zeměkouli se konalo už před několika dny v malém sibiřském městečku Chanty-Mansijsk, kde delegáti ze 150 zemí vybírali šéfa Mezinárodní šachové federace (FIDE). Vyzývatelem byl ruský exmistr světa, devětapadesátiletý Anatolij Karpov, obhájcem prezident autonomní Kalmycké republiky, miliardář a excentrik, osmačtyřicetiletý Kirsan Ijmužinov. Jinak také majitel vydavatelství Novyj Vzgljad, soukromého tryskového letadla, šesti Rolls-Royců a dvou limuzín – černé v Moskvě a bílé v kalmycké metropoli Elistě.
Zbohatl v divokých privatizačních letech Jelcinovy éry a prezidentem Kalmycka se stal v roce 1993 poté, co dal každému voliči 320tisícové republiky stodolarovou bankovku. Místo poradců má jasnovidce, místo fitka praktikuje denně hypnózu a udivuje kontakty s mimozemšťany, ale k tomu se ještě vrátíme. A taky se přátelil se Saddámem Husajnem, kamarádí s americkým hercem Chuckem Norrisem a v Kalmycku zavedl povinné šachy na všech školách. Vše důkladně popsal ve vlastním životopisu Prezidentova trnová koruna, v němž mimo jiné tvrdí, že bez něj by Kalmykové "nebyli úplnými lidmi".
Kirsan Ijmužinov
Komu drží palce v Kremlu?
Zatímco všeobecně známý Karpov vyhrál v minulosti pro Sovětský svaz a Rusko šestnáct velkých mezinárodních turnajů, Ijmužinov mohl zjevně nabídnout daleko víc. Alespoň to tak viděli v Kremlu. Když ruská šachová federace nominovala v květnu Karpova, jeden z poradců prezidenta Dmitrije Medveděva nechal její sídlo obsadit ozbrojenými policisty. Ruští šachoví činovníci rychle pochopili a Karpovovu nominaci stáhli. Proč však Kreml prosazuje natolik podivínského kandidáta, že si může utrhnout mezinárodní ostudu?
Odpověď je ukryta v letitém Karpovově sportovním rivalovi, jímž je Garry Kasparov. Tern dnes stojí v čele malé protikremelské strany, s Karpovem zakopal někdejší válečnou sekeru a žádný z nich nechce, aby Ijmužinov udělal z mezinárodního šachu frašku. Společně se šachovými federacemi Evropy, Spojených států a Kanady opakovaně upozorňují, že Ijmužinov uplácí šachové orgány v zemích třetího světa a hrozí jim, že když jej nezvolí, odřízne tamní šachové federace od peněz. "To je lež, Kasparov si jen hledá politickou platformu. A Karpov je důchodce. Hrával dobře před třiceti lety, dnes by měl sedět doma a vzpomínat," hájil se Ijmužinov.
Karpova nakonec - Moskvě navzdory - prosadily do volby západní země. Ale nestačilo to. Kritikům úřadujícího předsedy světového šachu na zasedání ve městě Chanty-Mansijsk někdo během projevů vypínal mikrofony, a i když úplatky Ijmužinovovi zatím nikdo neprokázal, jako jeden muž jej zvolili delegáti třetího světa. Vyhrál přesvědčivým poměrem 95 ku 55 hlasům a může dál uskutečňovat své smělé plány.
Anatolij Karpov
Prezident je především velkým "spirituálním developerem". V Elistě nechal postavit největší buddhistický chrám v Evropě, katolický kostel a synagogu a v celém Kalmycku vybudoval dalších 30 buddhistických svatyní a 22 pravoslavných kostelů. Nedávno také navrhl, že na Ground Zero v New Yorku, kde má vyrůst mešita, postaví za deset milionů dolarů Světové šachové centrum. Prý o tom již jednal se starostou Velkého jablka Michaelem Bloombergem. "Šachy dokonale propojují duchovní síly, intelekt a soutěživost. Je to bitva, ale bez krve," argumentuje prezident. Pevně věří, že soupeření Východu se Západem se v budoucnu bude odehrávat jen a jen na šachovnici. Ve svém šachovém centru by prý nechal vystavět mešitu, křesťanský kostel, synagogu a buddhistický chrám. Prostřednictvím superpočítače by například souběžně mohl probíhat šachový boj Evropy s Amerikou. A kdo by vyhrál, dostal by cenu pro nejchytřejší kontinent. "Za dvě stě let lidé zapomenou na fotbal, šachy však budou existovat navěky," tvrdí Ijmužinov.
Nejvíce pozornosti ovšem vzbuzuje jeho pevná víra, že šachy dopravili na Zemi mimozemšťané, a pokud prý královskou hru nebude ovládat dostatek lidí, jsou připraveni planetu Zemi zničit. Odkud to všechno ví? V roce 1997 jej prý vzali na své létající talíře a ukázali mu vesmír. "Archeologové ostatně dokázali, že šachy se objevily na několika místech planety současně. Jak by se to mohlo stát? Museli nám je dodat vesmířané," šokuje hlava státu. "Nemyslete si ale, že jsem duševně nemocný. Jsem zcela zdráv," dodává.
Carter a Reagan. Carter neměl proti herci Reaganovi naději.
Ijmužinov se tím zařazuje po bok hrstky známých osobností, které měly co do činění s mimozemskými civilizacemi. Například americký exprezident Jimmy Carter tvrdil, že ještě jako guvernér Georgie viděl na vlastní oči létající talíř. "Bylo to zvláštní světlo. Nechápal jsem, co to může být," řekl během kampaně do Bílého domu a přislíbil, že jako prezident bude brát setkání s UFO velmi vážně. V roce 1962 překvapil při přednášce také válečný vůdce z druhé světové války generál Douglas MacArthur. Posluchačům řekl, že budoucnost lidstva se neobejde bez války s mimozemšťany. "Bude to poslední bitva lidských dějin – my proti cizím silám z vesmíru," věštil chmurně vojevůdce.
Ijmužinov to sice vidí také dost černě, v Rusku se mu za to však především vysmívají. Pouze jeden z poslanců Státní dumy vyzýval orgány činné v trestním řízení k zjištění, zda Ijmužinov během kontaktu s mimozemšťany nevyzradil nějaké státní tajemství. Možná ho vylekalo i to, že rok po "vesmírné vycházce" oznámil kalmycký prezident kandidaturu na ruského prezidenta.
Kirsan Ijmužinov v akci
Kdo by si však myslel, že podivínovi zatrhne jeho nápady přísný Vladimir Putin, je na omylu. Ijmužinov zůstává relativně úspěšnou postavou veřejného života a má v Kremlu vlivné ochránce i sympatizanty. Když mu v roce 2005 vypršel mandát a měl být konečně nahrazen, z Moskvy přiletěl osobně prezident Putin a kalmyckému prezidentovi "daroval" další pětiletý mandát. Ten vyprší nyní, a tak je možné, že mu Kreml nadělil předsednictví v šachové federaci jako cenu útěchy.
Musí nás být co nejvíc
Ijmužinovovo veřejné působení má ovšem i nečekaně temné tóny. Nejde ani tak o jeho tvrzení, že umí přímo působit na podvědomí lidí a v republice vytváří svou mentální silou "extrasenzorické" pole, které pomáhá stavitelům v mnoha projektech. Spíše se zdá, že jim pomáhá daleko prozaičtější cestou. Do politiky vstoupil s heslem "Prezident-miliardář je pojistka proti korupci" a nejspíš uplácení povýšil na skutečné umění. Vydavatelka opozičních novin Larisa Judinovová na to upozorňovala tak dlouho, až byla 8. června 1998 nalezena v tratolišti krve. Ubodali ji dva vládní poradci, z nichž jeden pracoval přímo v Ijmužinovově kanceláři. Prezident sice obvinění unikl, ale v témže roce vydal paměti, obsahujícímimo jiné kapitolu s názvem Na nájemnou vraždu stačí dva týdny.
O zavraždění Judinovové pak napsala investigativní novinářka Sarah Hurstová knihu Kirsanova kletba aneb Příhody z šachového podsvětí. Ohlasy byly minimální, a tak žurnalistka rozjela kampaň, v níž vyzývala šachisty k bojkotu šachových olympiád. Narazila však na nechuť hráčů, kterým tak nějak nevadí Ijmužinovovy mnohamilionové odměny pro vítěze. "Své metody přenesl i do světového šachu, kde vytvořil vertikální schéma moci, typické pro celé současné Rusko," tvrdí Kasparov.
Kirsan Ijmužinov
Ijmužinov všem kritikům elegantně uniká a může se nerušeně věnovat svému hlavnímu životnímu cíli – zvýšit počet světových hráčů šachu ze současných 600 milionů na miliardu. "Je to proto, že se nám nad hlavami vznášejí mimozemšťané a možná jsou z nás již unaveni. Jak se před nimi zachránit? Jedině silou intelektu a koncentrací spirituální energie. Bude-li hrát dost lidí, máme ještě šanci," dodává Ijmužinov.
