I když výsledek byl tragický. V květnu 1948 zatkla tajná bezpečnost úředníka ministerstva vnitra Zdeňka Tomana. Jeho žena vzápětí spáchala sebevraždu. Když Toman o pár dní později utekl z vazby a dostal se na Západ, několikaměsíčního syna vzala pod ochranná křídla tajná bezpečnost.
Jeho vyprávění je téměř neuvěřitelné: kapitán Samec dítě přidělil bezdětným manželům Rohanovým. Aby neprozradil, o čí dítě jde, vymyslel si s kolegou historku, že dítě našli v Jihlavě v krabici na chodníku. Zařídili dokonce, aby Národní výbor v Jihlavě tento podivný nález oficiálně potvrdil.
Tomanovi příbuzní sice bombardovali československé úřady žádostmi o sdělení pobytu Ivana Tomana, ale neúspěšně. Příbuzní nakonec nevěděli, zda je vůbec živ, jeho skutečné jméno neprocházelo žádnými evidencemi.
Teprve po listopadu 1989 se Tomanovým podařilo rozjet skutečné pátrání. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu shromáždil třísetstránkový spis výpovědí a dokumentů a našli jednu nenápadnou poznámku napsanou na obálce.
Z ní vyplývalo, že kapitán Samec přijal peníze pro Ivana Tomana, jehož pěstounem je Jiří Rohan. Pátrání bylo úspěšné. Vlastně bylo by - kdyby Michal Rohan nebyl dávno po smrti. Zemřel na následky úrazu ve Stromovce v roce 1961, když mu bylo čtrnáct let. Cizí zavinění nebylo zjištěno.