George a Laura Bushovi, New York, 11. září 2006.

George a Laura Bushovi, New York, 11. září 2006. | foto: Reuters

Jedenácté září 2006

  • 168
Nebudu si přece brát někoho, kdo volil Bushe. To jsou slova herečky Simony Stašové v divácky úspěšném filmu Román pro ženy. Asi by pobavila i Usámu bin Ládina. A ten by nechal ihned zahalit Stašovou od hlavy k patě burkou a smát by se přestala rychle zase ona.
Pět let války proti teroru

Přesně pět let po atentátech na Ameriku světu moc do smíchu není. Taktika teroristů je totiž přes všechny války a opatření proti nim pořád úspěšná. Ale radikálové se současně sami svým počínáním dostávají do kleští. Proč?

Bin Ládin prorokoval, že po atentátech z 11. září muslimský svět povstane a smete své nepřátele. Je pravda, že miliony muslimů projevují čím dál radikálnější názory. Že teroristických organizací jsou stovky.

Ale jsou fragmentované a rozhodně je neřídí žádná Al-Kajda. A zcela jistě běhají po světě desítky tisíc nesmírně odhodlaných lidí, kteří jsou rozhodnuti obětovat i svůj život a spáchat atentát.

Oproti situaci před 11. zářím 2001 se v tomto případě stav bezpečnosti ještě zhoršil. Spektakulárních atentátů, které pak média jako na objednávku podrobně rozebírají, přibylo.

Vždyť zabíjet vojáky a policisty nepřítele je "out". Ve čtvrté vývojové fázi terorismu (tak ji nazvali odborníci), je "in" zabíjet v turistických hotelích, metru, autobusech, ve vlacích, v centrech velkých měst. A za denního světla.

Taktika a strategie narušování chodu západní společnosti, vyvolávání neklidu, poškozování ekonomik je přitom (to musíme uznat) ďábelsky jednoduchá a účinná. Obsahuje jedy, které pomalu otravují protivníky.

Má to bohužel za následek omezování některých svobod naší civilizace, což je velmi nebezpečné.

Proti tomuto jedu navíc nefunguje sérum v podobě chytrých bomb či neviditelných letounů, jak se nás o tom snaží přesvědčovat někteří politici. Protože nálož lze v sebevražedném opojení odpálit v podstatě kdekoli, kdykoli a kýmkoli.

Také je omyl si myslet, že extremisté (třeba ti muslimští) mají na mušce pouze západní společnost. Vyvíjejí tlak i na saúdskoarabský královský režim, jehož státní ideologií je právě islám.

Chtějí svrhnout egyptskou nepříliš demokratickou vládu a jako nezávislí kandidáti se protlačili do místního parlamentu. Mají v hledáčku vojenskou juntu v Pákistánu. Džihád nevedou jen proti západnímu satanovi, ale i proti vlastním mocným, kteří se jim nezdají dost pravověrní.

Vedou však také bitvu o duši a životy všech ostatních muslimů. A právě zde se dostávají do kleští, které nebude jednoduché rozevřít. Fundamentalistům ve vyspělejších islámských zemích vadí i internetové kavárny či satelitní televize.

Jistě, využívají na jedné straně vymožeností moderních technologií (jenom islamistických webů jsou přes 4000 a televizi Al-Džazíra není potřeba představovat), ale obávají se toho, že zejména mladí lidé se jejich pomocí dostávají i k jiným informacím, a že je proto nedokážou zcela ovládat.

Podobné je to s postavením žen, které se stane při očekávaném budování modernějších a otevřenějších společností postupně neudržitelné.

Situace se tak stala pět let po útoku na Ameriku paradoxní. Svět se klepe strachy před útoky zvětšující se skupiny islámských radikálů a tatáž skupina radikálů ví, že její cesta je slepá i v jejich vlastních zemích.

K tomu všemu se naše část světa utápí v antiamerikanismu a kritice George Bushe, kterému je připisována velká část viny za to, že teroristický rej pokračuje.

Jistěže Bush je kvůli svým některým chybám dobrým terčem pro fašisty i komunisty, pro intelektuální snoby i anarchisty, pro bohaté i chudé, pro Schrödera i Chiraka. Jenže byl nucen řešit novou situaci, kterou by zřejmě nevyřešil nikdo.

Co s tím? Pokud znají odpověď ti, co nesnášejí Bushe, měli by přijít s řešením. Obávám se však, že stejná slova budu moci napsat i dlouho po Bushovi nebo při desátém výročí atentátů v USA.

Možná by pomohla jedna věc: s teroristy si to musí vyřídit komunita, ze které pocházejí. Například muslimové s muslimy. Ale zatím se nezdá, že by chtěli. Taková byla cesta od 11. září 2001 k 11. září 2006.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video