Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jedenácté září 2006

  1:00aktualizováno  1:00
Nebudu si přece brát někoho, kdo volil Bushe. To jsou slova herečky Simony Stašové v divácky úspěšném filmu Román pro ženy. Asi by pobavila i Usámu bin Ládina. A ten by nechal ihned zahalit Stašovou od hlavy k patě burkou a smát by se přestala rychle zase ona.

George a Laura Bushovi, New York, 11. září 2006. | foto: Reuters

Pět let války proti teroru

Přesně pět let po atentátech na Ameriku světu moc do smíchu není. Taktika teroristů je totiž přes všechny války a opatření proti nim pořád úspěšná. Ale radikálové se současně sami svým počínáním dostávají do kleští. Proč?

Bin Ládin prorokoval, že po atentátech z 11. září muslimský svět povstane a smete své nepřátele. Je pravda, že miliony muslimů projevují čím dál radikálnější názory. Že teroristických organizací jsou stovky.

Ale jsou fragmentované a rozhodně je neřídí žádná Al-Kajda. A zcela jistě běhají po světě desítky tisíc nesmírně odhodlaných lidí, kteří jsou rozhodnuti obětovat i svůj život a spáchat atentát.

Oproti situaci před 11. zářím 2001 se v tomto případě stav bezpečnosti ještě zhoršil. Spektakulárních atentátů, které pak média jako na objednávku podrobně rozebírají, přibylo.

Vždyť zabíjet vojáky a policisty nepřítele je "out". Ve čtvrté vývojové fázi terorismu (tak ji nazvali odborníci), je "in" zabíjet v turistických hotelích, metru, autobusech, ve vlacích, v centrech velkých měst. A za denního světla.

Taktika a strategie narušování chodu západní společnosti, vyvolávání neklidu, poškozování ekonomik je přitom (to musíme uznat) ďábelsky jednoduchá a účinná. Obsahuje jedy, které pomalu otravují protivníky.

Má to bohužel za následek omezování některých svobod naší civilizace, což je velmi nebezpečné.

Proti tomuto jedu navíc nefunguje sérum v podobě chytrých bomb či neviditelných letounů, jak se nás o tom snaží přesvědčovat někteří politici. Protože nálož lze v sebevražedném opojení odpálit v podstatě kdekoli, kdykoli a kýmkoli.

Také je omyl si myslet, že extremisté (třeba ti muslimští) mají na mušce pouze západní společnost. Vyvíjejí tlak i na saúdskoarabský královský režim, jehož státní ideologií je právě islám.

Chtějí svrhnout egyptskou nepříliš demokratickou vládu a jako nezávislí kandidáti se protlačili do místního parlamentu. Mají v hledáčku vojenskou juntu v Pákistánu. Džihád nevedou jen proti západnímu satanovi, ale i proti vlastním mocným, kteří se jim nezdají dost pravověrní.

Vedou však také bitvu o duši a životy všech ostatních muslimů. A právě zde se dostávají do kleští, které nebude jednoduché rozevřít. Fundamentalistům ve vyspělejších islámských zemích vadí i internetové kavárny či satelitní televize.

Jistě, využívají na jedné straně vymožeností moderních technologií (jenom islamistických webů jsou přes 4000 a televizi Al-Džazíra není potřeba představovat), ale obávají se toho, že zejména mladí lidé se jejich pomocí dostávají i k jiným informacím, a že je proto nedokážou zcela ovládat.

Podobné je to s postavením žen, které se stane při očekávaném budování modernějších a otevřenějších společností postupně neudržitelné.

Situace se tak stala pět let po útoku na Ameriku paradoxní. Svět se klepe strachy před útoky zvětšující se skupiny islámských radikálů a tatáž skupina radikálů ví, že její cesta je slepá i v jejich vlastních zemích.

K tomu všemu se naše část světa utápí v antiamerikanismu a kritice George Bushe, kterému je připisována velká část viny za to, že teroristický rej pokračuje.

Jistěže Bush je kvůli svým některým chybám dobrým terčem pro fašisty i komunisty, pro intelektuální snoby i anarchisty, pro bohaté i chudé, pro Schrödera i Chiraka. Jenže byl nucen řešit novou situaci, kterou by zřejmě nevyřešil nikdo.

Co s tím? Pokud znají odpověď ti, co nesnášejí Bushe, měli by přijít s řešením. Obávám se však, že stejná slova budu moci napsat i dlouho po Bushovi nebo při desátém výročí atentátů v USA.

Možná by pomohla jedna věc: s teroristy si to musí vyřídit komunita, ze které pocházejí. Například muslimové s muslimy. Ale zatím se nezdá, že by chtěli. Taková byla cesta od 11. září 2001 k 11. září 2006.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Barokní palácový komplex Belveder v rakouské Vídni
100 POHLEDŮ: Udusanou cestou k pompéznímu paláci Belveder ve Vídni

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Narozeninová oslava Vratislava Mynáře na Pražském hradě (22. 6. 2017).
Mýdlo na Hradě zřejmě nebude. V akci nám brání, tvrdí režisér

Párty v Jižních zahradách Pražského hradu, kterou chtěl v reakci na oslavu kancléře Vratislava Mynáře uspořádat 9. září režisér a dokumentarista Petr Horký, se...  celý článek

O slyšení před komisí se přihlásil bývalý šéf fotbalu Miroslav Pelta (22. srpna...
Pelikán zbavil žalobce Zemana mlčenlivosti, před komisí mluvil i Pelta

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán zbavil mlčenlivosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Rozhodl se k tomu po úterním jednání s poslaneckou komisí,...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.