Před soudem se tento týden objevil další válečník, jenž má být zodpovědný za hektolitry prolité krve. Bosco Ntaganda - zvaný pro svou krutost Terminátor - je obviňován z vražd, znásilňování a dalších zločinů na východě Konga. V Haagu se ocitl kvůli tomu, že se sám vydal americkým diplomatům ve Rwandě. Říká se, že to udělal kvůli bezpečí evropské cely.
Zda je proti němu dostatek důkazů na proces, se ukáže v září. V každém případě Ntaganda rozšířil v haagské vazbě skupinu výhradně afrických postav, které se možná budou zodpovídat z válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti. Proto také řada afrických vůdců soud obviňuje ze zaujatosti.
Jak se to tedy s Mezinárodním trestním soudem vlastně má? Kdo všechno je u něj vůbec souzen? A jak moc je úspěšný (neúspěšný)?
Na první rozsudek se čekalo deset let
K vůbec prvnímu rozsudku dospěl teprve loni, tedy po deseti letech své existence. Poslal tehdy na čtrnáct let za mříže jednoho z vůdců konžských milic Thomase Lubangu. "Verboval dětské vojáky a přikazoval jim vraždit," prohlásil o něm hlavní žalobce Luis Moreno Ocampo.
ICC a faktaMezinárodní trestní soud (ICC) je oprávněn vyšetřovat a trestat jedince odpovědné za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. ICC byl ustaven takzvaným Římským statutem 1. července 2002. Je to vlastně poslední instance, která řeší pouze ty zločiny, které nechtějí nebo nemohou vyšetřovat soudy na státní úrovni. ICC má poměrně omezené pravomoci, může soudit pouze zločiny spáchané po 1. červenci 2002 a také ty, které byly spáchané na území států, jež Mezinárodní trestní soud uznávají (například USA, Čína, Rusko, Izrael a mnohé další ho nikdy neratifikovaly). Římský statut dosud ratifikovalo 121 zemí. ICC nemá vlastní policii a ani žádnou možnost, jak dopadnout hledané zločince. Musí se spoléhat na jednotlivé státy, že jim hledaného vydají. Zaměstnává přes 760 lidí, sídlí v Haagu. V současné době vyšetřuje zločiny spáchané v těchto zemích: Demokratická republika Kongo, Středoafrická republika, Uganda, Keňa, Súdán, Pobřeží slonoviny, Libye a Mali. |
Jednou z nejprominentnějších figur u ICC pak je někdejší prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo. U soudu se zodpovídá ze čtyř zločinů proti lidskosti, mimo jiné vražd či znásilňování. Ne, že by je sám páchal, ale měl je nařídit či tolerovat po sporných volbách v roce 2010, kdy odmítal uznat porážku a zemi zachvátilo násilí. V jeho případě ještě samotný proces nezačal, ale konají se předběžná slyšení a připravuje se obžaloba.
Kromě nich ICC v různých fázích řeší případy dalších devíti mužů, včetně další hlavy státu. Zatímco Laurent Gbagbo byl nejprve prezidentem a teprve pak skončil u ICC, Uhuru Kenyatta z Keni jde opačnou cestou. Po minulých prezidentských volbách, které v Keni skončily krveprolitím, je obviňován ze zločinů proti lidskosti.
Jeden z nejbohatší mužů Afriky je viněn z toho, že po zpochybněných volbách v roce 2007 (v nichž neuspěl) štval do boje klanové milice. To nicméně nezabránilo jeho nedávnému zvolení za příštího prezidenta Keni. Kenyatta sice nesedí v haagské vazbě, se soudem však dobrovolně spolupracuje (a tvrdí, že je nevinný).
Mimo to Mezinárodní trestní soud prahne i po dalších afrických postavách, nicméně do Haagu je ne a ne dostat. Nevládne totiž žádnou "mezinárodní policejní složkou", jež by muže s rukama od krve chytala. Je závislý na tom, zda je vydají jednotlivé státy. Jenže ne všechny tento soud uznávají...
Tak třeba ICC vydal zatykač na lídry ugandských povstalců z Armády božího odporu, včetně jejího lídra Josepha Konyho. Ten je mimo jiné obviněn ze zločinů proti lidskosti i válečných zločinů. Nechal totiž unášet děti, z nichž cvičil vojáky. Vraždit přitom musely i vlastní rodiče. Jenže Kony je stále na svobodě.
Zatknou se zatím nepodařilo ani súdánského prezidenta Umára Bašíra. Ten navíc čelí i obvinění z genocidy za to, že se měl snažit vyhladit některá etnika v provincii Dárfúr - podle OSN běsnění v této oblasti nepřežily statisíce lidí. Bašír už léta bez omezení úřaduje z prezidentského postu a nevypadá to, že by se měl v dohledné době do Haagu podívat.
Co třeba Afghánistán nebo Irák?
A teď tedy k výtkám, kterým soud musí čelit. Tak zaprvé: kritici poukazují na už zmíněný fakt, že ICC coby jediný nezávislý a zároveň stálý mezinárodní soud, jenž se zabývá zločiny proti lidskosti, je až příliš soustředěný na Afriku. "Přitom by se našly další země, které by se daly řešit - například Afghánistán nebo Irák," upozornila před časem CNN.
Další kritice čelí kvůli svým výsledkům. BBC loni spočítala, že od svého vzniku v roce 2002 už stál země, jež ho uznávají a tedy financují, na 900 milionů dolarů. Za celou dobu přitom u něj padl jediný rozsudek viny (jeden muž byl viny zproštěn). Profesor práv Jon Silverman k tomu nicméně podotkl, že je třeba brát v potaz mimo jiné i to, že zaměstnanci soudu musí cestovat často na nepřátelská území, platit překladatele pro všechny strany, což práci nejen ztěžuje, ale i prodražuje.
ICC má také poměrně omezené pravomoci, může soudit pouze zločiny spáchané po 1. červenci 2002 (kdy vznikl) a také ty, které byly spáchané na území států, jež ho uznávají. Těch je dnes 121. Například USA, Čína, Rusko, Izrael a mnohé další ho však nikdy neratifikovaly.
Na závěr je třeba podotknout, že speciální tribunály, které se zabývají zločiny z bývalé Jugoslávie (ICTY), Rwandy (ICTR) operují samy o sobě a nejsou součástí Mezinárodního trestního soudu. Pod ICTY třeba spadají ostře sledované procesy s Radovanem Karadžičem či Ratkem Mladičem. Tyto soudy, které vznikaly na dobu určitou v 90. letech minulého století, už odsoudily desítky zločinců. Samostatnou kapitolou je také Zvláštní soud pro Sierra Leone (SCSL).
