Nástupkyně proslulé KGB na Ukrajině se jmenuje SBÚ. Její mluvčí Marina Ostapenková nám domluvila rozhovor s expertem služby na zbrojní obchody.
V luxusně vybaveném hlavním stanu SBÚ s drahými koberci v centru Kyjeva expert SBÚ kategoricky odmítl uvést svoje jméno.
Všechny pochyby o účasti ukrajinských špionů na nelegálních obchodech však smetl ze stolu: "Nikdy nebyl odhalen jediný takový případ a my máme vytvořeny dostatečné kontrolní mechanismy, aby k něčemu podobnému nemohlo dojít." Stejně panenská je služba i v případě ukrajinských soukromných obchodníků v zahraničí: "Víme o tom, že existují," říká agent. "Nemáme však ani tušení, co dělají."
Proč se tedy Ukrajina objevuje ve všech významných dokumentech mapujících dodavatele válečného materiálu i do zemí, na které mezinárodní komunita uvalila embargo? A co například známá dodávka zbraní na válkou zmítaný Balkán v polovině 90. let, do které byl zapleten bývalý šéf tajné služby a pozdější premiér Jevhen Marčuk? "V té záležitosti jde spíš o politický boj a do toho nehodláme zasahovat," říká expert.
Odmítá komentovat i čerstvou zprávu, podle níž lidé z SBÚ prodali v roce 1998 sto padesát až dvě stě tanků afgánskému hnutí Taliban. Tento obchod, zprostředkovaný údajně pákistánskou tajnou službou, odpovídá kuloárním informacím o rusko-ukrajinském rozdělení zbrojařských teritorií: v jeho rámci Rusové dodávají zbraně do Indie a Ukrajinci právě do Pákistánu.
