Asi jste nečekala, že všechno může zajít až tak daleko. Jak moc vás to zaskočilo?
Samozřejmě hodně. Teď bych si jen přála, aby se všechno co nejrychleji vyřešilo, aby zmizely dohady, náznaky. Já vím, že je manžel nevinný, o to víc to všechno bolí.
Mluvíte o současné situaci vašeho manžela se svými pacienty a klienty? Co Vám říkají?
Já sama toto téma neotevírám, ale většina z nich začne sama. Bez výjimky nám vyjadřují podporu, jsem z toho v příjemném smyslu slova překvapená.
V tisku jste uvedla, že berete jeho působení ve špičkové politice těžce....
To je slabé slovo. Politikou jsem se nikdy příliš nezajímala, působení manžela na radnici se nedá srovnat s tím, co prožíváme nyní. Komunální politika je o lidech, méně o politikaření. Takzvaná velká politika mne zklamala neskutečným způsobem. Přiznávám, měla jsem možná až příliš růžové brýle, ale tak krutou a tvrdou realitu jsem neočekávala.
Jak to vnímají vaše dcery?
Mají to složité. Ty menší, které chodí do páté a osmé třídy, se snažím ode všeho co nejvíce chránit. Dokonce jsem jim raději zakázala sledovat televizní zprávy. Naštěstí ve škole cítí od spolužáků podporu, takže to zvládají.
A ty starší?
Obě studují na univerzitách. Nejstarší Jana je hodně citlivá, takže s tím bojuje. Eva je více po manželovi, bere všechno poměrně pragmaticky.
Sledujete každý den televizní zprávy?
Já zatím ano, byť pouze kvůli tomu, abych byla celkově v obraze.
Mluvíte doma nebo v práci o politice každý den?
Doma je v posledních dnech toto téma tabu. Starší dcery jsou na kolejích, s mladšími máme jiná témata hovoru, školu, spolužáky a podobně. Kdepak, momentálně doma politiku neřešíme.
Potkala jste už ve městě nebo ordinaci někoho, kdo by vám dal jasně najevo, že manželovi nedůvěřuje?
Ne, určitě ne. Spíše se potkávám s tím, že mne na ulici pozdraví úplně neznámí lidé. Třeba jen kývnou hlavou nebo řeknou "držte se, paní Čunková". To jsou hezké chvíle.
Jak vypadaly vaše rozhovory, když se Jiří Čunek rozhodoval, zda do vysoké politiky vstoupí? Rozmlouvala jste mu to nebo naopak doporučovala?
Už před několika lety jsme doma řešili, zda má kandidovat do Parlamentu. Malá tehdy měla tři roky a já jsem jej hodně odrazovala. Dokonce jsem o tom mluvila i s lidmi z KDU-ČSL. Manžel nakonec nabídku odmítl, byla jsem hodně ráda.
Takže teď už jste rozhodnutí nechala zcela na něm?
Dá se to tak říci. Holky už jsou starší, prostě se rozhodl sám a já jsem mu nebránila.
Který moment byl pro vás v posledních týdnech a měsících úplně nejhorší?
Složitý byl týden, kdy televize a noviny denně řešily problém s firmou HB Real. V ordinaci společně se sestřičkou posloucháme Český rozhlas, kde jsem to slyšela každou půlhodinu. Bylo to frustrující, nepříjemné, podobný týden už bych zažít nechtěla.
A myslíte, že nejhorší máte ze sebou?
Doufám, že nic horšího nepřijde, to by bylo hodně zlé.
A naopak, co vás nejvíce potěšilo nebo vám udělalo radost?
Před několika dny byli u mne přímo v ordinaci policisté. Ptali se na různé věci, já jim odpovídala, v čekárně zatím seděli lidé a čekali, až to skončí. Jakmile policisté odešli, přišel do ordinace jeden pán, kterého jsem vůbec neznala, nebyl to můj pacient, a přinesl mi žlutou růži. Ani nevím, paní doktorko, jak bych vám vyjádřil podporu, řekl. Ještě teď tu růži tady máme.
Skutečně jste ani na chvíli nepochybovala, zda manžel neměl se svojí bývalou sekretářkou pletky nebo zda se opravdu nenechal uplatit?
Neváhala jsem ani vteřinu. S manželem jsme pětadvacet let, za tu dobu jej dobře znám.
Z čeho berete tak silné přesvědčení?
Vím, že každý člověk v kteroukoliv chvíli může potkat někoho, do koho se zamiluje natolik, že je třeba ochoten udělat cokoliv. Ale tento případ není paní Urbanová, to jsem si jistá.
A podezření z uplácení?
Manžel se vždycky stavěl do role bojovníka proti korupci, na radnici i jinde. Prostě mu věřím.
Změnily vás v něčem události posledních týdnů?
Rozhodně jsem více skeptická a ostražitá vůči velké politice. A také jsem poznala, že máme hodně opravdových přátel.
Manžel je nyní většinu času v Praze. Mluvíte spolu každý den?
Každý den ne, protože on chodí strašně pozdě spát, kdežto já jsem přesně opačný případ. Samozřejmě si oba zavoláme, ale každý den to není. S dětmi samozřejmě komunikuje.
Jako svědek proti vašemu manželovi vystupuje Marcela Urbanová. Už před podzimními volbami jste jí v tisku vzkázala, aby "už dále nepokračovala v tak ubohém jednání". Znaly jste se osobně a co k ní dnes cítíte?
Samozřejmě jsme spolu v minulosti mluvily, komunikace s ní byla vždycky taková chladná. Necítím k ní nenávist, to určitě ne. I když nejsem psychiatr, myslím, že je nemocná. A navíc jsem přesvědčená, že pokud někdo dělá takové špinavosti, ubližuje hlavně sám sobě.
Kdybyste ji dnes potkala na ulici, co uděláte?
Rozhodně bych nepřešla na druhou stranu chodníku. Klidně a zpříma bych se jí podívala do očí.
