Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Je to moje 13. komnata, říká muž, který přežil železniční neštěstí ve Stéblové

  6:53aktualizováno  6:53
Jaroslav Peterka před padesáti lety seděl ve vlaku, který se srazil s motorákem u Stéblové. Nehodu přežil jen proto, že seděl v zadním vagonu. "Po nehodě jsem ztratil chuť do života," říká o nejhorším zážitku svého života.

Jaroslav Peterka | foto: MF DNES

V neděli to bylo 50 let, co jsem prožil nejděsivější zážitky svého téměř osmašedesátiletého života - srážku vlaků v temném poli u Stéblové. Že žiji, vděčím banálním momentům, které se staly při dopravě trolejbusem ze školy na nádraží. Ten den "spadly trolejbusu klacky" a řidič dlouho opravoval vypadlou kladku. Na nástupiště jsme doběhli, když výpravčí dával znamení k odjezdu. Nenechal nás běžet do prvního vagónu, ale donutil nás nastoupit do posledního.

Cesta ubíhala tak jako vždy. Že jsme se ve Stéblové nekřižovali s protijedoucím "motorákem" nám vůbec nepřišlo divné. Byli jsme rádi, že on musí počkat na nás v Rosicích nad Labem a my ušetříme čas.

Pár chvil po rozjezdu se ozvala velká rána, náš poslední vagón s prudkým cuknutím zastavil, ticho bylo protínané otázkami, co se stalo. Žádné zranění jsme neutrpěli, takže se všichni cestující dívali okny do tmy a snažili se zjistit, proč nejedeme. Šel jsem se podívat, co se děje.

První vagón byl úplně zdemolovaný

Byli jsme v polích, všude naprostá tma, částečně mlha, nakonec se otevřel hrůzný pohled. Náš vlak stál včetně lokomotivy na kolejích, ale místo našeho prvního vagónu tam stál jenom prázdný podvozek s něčím temným na kolejích.

Skříň vagónu byla utržená. Předek lokomotivy byl "oblepen" směsí železa, dřeva a lidských těl, což byl první vůz motorového vlaku, se kterým jsme se vždy ve Stéblové míjeli. Na změti trosek trčel do vzduchu pochroumaný druhý motorový vůz, ve tmě v něm nebylo proti nebi nic vidět.

Po krátké době jsme začali vytahovat raněné a pokládat je na zem blízko ohýnku. Z vozu jsme odlamovali dřevěné lavice a ty jsme používali jako nosítka a nechávali na nich někdy ležet raněné. Vytáhli jsme i muže, který ležel a říkal, že se jmenuje Hradecký. Chvíli jsem u něho zůstal, mluvil s ním a on mi řekl, že pracuje na OV ČSTV v Pardubicích. Dal jsem mu pod hlavu svoji školní tašku a pomáhal dál.

Když po delší době začaly přijíždět první sanitky, místo srážky bylo špatně přístupné. S naloženými zraněnými se sanity v oraništi bořily, nemohly odjet a každou jsme museli hodně tlačit, skoro až na blízkou cestu.

Druhý den jsem jel náhradním autobusem do školy přes Stéblovou. V dálce bylo vidět černé spáleniště dvou motorových vozů, ze kterých se ještě kouřilo.

Nehoda odhalila rozkrádačku

Mezitím také vyšla výzva, aby si postižení vyzvedli své svršky v nemocnici v Pardubicích. Svoji školní tašku jsem si mezi množstvím předmětů našel. Nalezl jsem v ní zakrvácenou kravatu, která byla určitě pana Hradeckého.

Je asi divné, že ač jsem bezvýsledně pátral jestli přežil, nenašel jsem odvahu poptat se v jeho práci i jeho příbuzných. Styděl bych se za svůj nízký věk a pokud by třeba nepřežil, možná by mi přežití a život záviděli. Snad už vzpomínky přebolely, snad se mi jeho příbuzní ozvou a budu moci být konečně klidný.

Když se situace na trati stabilizovala a vlaky začaly opět normálně jezdit, už jsme si do prvního vagónu nesedli. To nám ale vydrželo jen pár týdnů a scházení se v prvním vagóně při cestě do Pardubic se stalo opět samozřejmostí.

Havárie také odhalila také velkou rozkrádačku. Příslušník VB zastavil u Stéblové nákladní auto a přikázal řidiči, aby jel pomáhat na místo neštěstí. Řidič nechtěl, že má na korbě náklad. Tak mu bylo přikázáno, že musí náklad vyložit a příslušník ho pohlídá. Bylo to kradené maso z masokombinátu v Březhradu. Později se to začalo šetřit a řada pachatelů byla odsouzena nepodmíněně.

Nechtěl jsem po nehodě nějaký čas jezdit vlakem

Neštěstí mělo také po necelém roce částečný vliv na mé rozhodování o dalším studiu na vysoké škole. Odmítnul jsem ho, protože bych musel jezdit do Prahy také vlakem a šel jsem hned pracovat.

Během života jsem místem párkrát projížděl vlakem. Někdo tam postavil malý křížek, který jednou zmizel. Nic nemělo toto tragické neštěstí připomínat. Nemohl jsem si nikdy srovnat v hlavě, jak na tak krásném zeleném místě došlo jedné noci k takové hrozné události. Přes sto lidí zahynulo, přes sto bylo zraněno a určitě tisíce lidí to poznamenalo ztrátou příbuzných a známých.

Čest jejich památce.

Autor:


Po stopách vrahů




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Matouš K. u Krajského soudu v Ústí nad Labem
Za pokus o znásilnění nezletilé dívky dostal mladík šest let vězení

Šestiletým vězením potrestal Krajský soud v Ústí nad Labem jednadvacetiletého Matouše K. za to, že se loni v srpnu pokusil znásilnit tehdy čtrnáctiletou dívku....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Opilý řidič ve vsi na Jihlavsku narazil do domu, spolujezdec zemřel

Dvaadvacetiletý mladík se smrtelně zranil při dopravní nehodě, která se stala v sobotu večer v Jindřichovicích na Jihlavsku. Řidič v obci nezvládl zatáčku a...  celý článek

Neobvyklý zásah policistů v civilu na řidiče z Karlovarska
GIBS hledá svědky plzeňského konfliktu řidiče s policisty v civilu

Generální inspekce bezpečnostních sborů hledá svědky zářijového konfliktu, při němž v Plzni dva policisté v civilu hrubě zakročili proti řidiči J. V. z...  celý článek

Avokádové quacamole
Avokádové quacamole

Rychlovka, kterou zvládne a miluje každý.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.