Demonstranti se modlí během protestního pochodu na káhirském náměstí Tahrír (2.

Demonstranti se modlí během protestního pochodu na káhirském náměstí Tahrír (2. prosince 2011) | foto: Reuters

Je strach z dosavadních výsledků egyptských voleb oprávněný?

  • 10
„Chceme demokracii, ale takovou, kterou budou omezovat Boží zákony. Vládnutí bez Božích zákonů je bezvěrectví,“ prohlásil nedávno Jásir Burhámí, druhý nejvýše postavený člen Společnosti salafistické výzvy (SCS) a její nejcharismatičtější vůdce. Nečekaný vzestup salafistů v egyptských parlamentních volbách posílil obavy, že nejlidnatější sunnitská arabská země by mohla být na cestě k fundamentalistické teokracii na způsob šíitského Íránu.

Salafistická Koalice pro Egypt nebo též Islámská koalice, která je známá svým sociálním ultrakonzervatismem, doslovným a striktním výkladem islámu a potenciálním vyčleňováním ideologicky a nábožensky „jiných“ lidí ze společnosti, získala celkem 34 křesel v parlamentu, který má vytvořit novou egyptskou ústavu. K tomu je třeba přičíst 78 křesel, jež obsadí Demokratická koalice vedená Stranou svobody a spravedlnosti (FJP), kterou založilo Muslimské bratrstvo.

Ze 168 křesel, do nichž se volilo, si jich tedy islamisté zajistili 112 neboli 66,6 procenta. Ačkoliv je ještě brzy hovořit o konečném výsledku, který bude vyhlášen 11. ledna, nelze předpokládat, že se nadcházející kola odchýlí od výsledků předchozích hlasování. Provincie pokládané za tradiční bašty islamistů budou hlasovat ve druhém kole (například Šarkíja a Suez) a v kole třetím (například Matrúh a Kaljúbíja).

Západ slunce nad Káhirou (12. prosince 2011)

Historie jednoho uskupení

Salafismus

Puritánské hnutí, jeho stoupenci hlásají islám po vzoru prvních muslimů, kteří pamatovali proroka Muhammada. Označují se jako „zbožní předci“, arabsky salaf. Salafismus dnes živí obavy z islámu největší měrou. Nicméně salafismus není jasná a ucelená doktrína, má různé projevy v různých zemích a oblastech. Existují různá dělení tohoto hnutí. Jedno je na qutbisty (radikální salafisty, vyzývají i k ozbrojenému džihádu), salafisty (fundamentalisty) a wahhábisty (saúdská verze salafismu). Zakladatelem wahhábismu je Mohamed ibn Abdulwahháb (1703 – 1792); ten svět kolem sebe považoval za zkažený a hlásal cestu k původnímu islámu, jak jej představují as-salaf as-salihín (odtud salafismus), první konvertité.

Před listopadovými volbami mnoho lidí pochybovalo, zda decentralizované, politicky nezkušené a společensky kontroverzní salafistické skupiny, které navíc postrádaly vedení, mohou ve volbách získat silnou podporu. Ony však do voleb posílají hned několik stran, přičemž nejlépe organizovaná a politicky nejbystřejší z nich je strana Núr (Světlo). Ta uzavřela koalici se stranou Asala (Původnost) a Stranou výstavby a rozvoje, kterou založila Islámská skupina.

Núr je jedno ze dvou egyptských salafistických uskupení, která se zorganizovala a centralizovala už před několika desítkami let, přičemž tím druhým uskupením je relativně apolitická skupina Ansar Sunnah (Stoupenci sunny). Kořeny této organizace sahají do roku 1977, kdy Islámskou skupinu na Alexandrijské univerzitě ovládali členové Muslimského bratrstva. V reakci na to založili studenti se salafistickým přesvědčením, kteří studovali převážně na lékařské fakultě, Salafistickou školu, jež brojila proti ideologii Muslimského bratrstva a nadvládě islamistického aktivismu. V polovině roku 1985 si Salafistická škola začala říkat Společnost salafistické výzvy. Měla vlastní vzdělávací ústav s názvem Institut spásného zjevení, vydávala časopis Sawt Da’wa (Hlas výzvy) a disponovala rozsáhlou sítí sociálních služeb. Financování měl na starosti Výbor zakátu (islámského desátku), který rovněž spravoval sirotčince, podporoval vdovy, účastnil se humanitárních aktivit a provozoval bezplatné kliniky a další komunitní centra.

Volby v Egyptě (28. listopadu 2011)

V zájmu řízení svých operací v Alexandrii i jinde vedení Společnosti salafistické výzvy založilo výkonný výbor, dále výbor pro provincie, výbor pro mládež, sociální výbor a valné shromáždění. Toho všeho dosáhlo v riskantních podmínkách Mubarakovy vlády, která zakazovala nejvyšším představitelům hnutí opouštět Alexandrii bez cestovních propustek, jež vydávala Vyšetřovací služba státní bezpečnosti. Režim pravidelně uzavíral jejich institut, zakazoval jejich publikace a zatýkal jejich vůdce.

Dík liberálním médiím

Tento útisk možná vysvětluje počáteční reakci vedení Společnosti salafistické výzvy na lednovou revoluci. „Kdyby viděli na Tahríru naše plnovousy, bombardovali by nás!“ prohlásil jeden z lídrů SCS. Jeho vedení oficiálně podpořilo revoluci až v posledních dnech před Mubarakovým pádem, ačkoliv střední články hnutí a lidoví aktivisté se k protestům připojili. Patřil mezi ně i Emad Abdel Ghafúr, šéf strany Núr.

Tím, co zřetelně odlišuje Společnost salafistické výzvy a její politické křídlo Núr od jiných salafistů, jsou jejich dlouholeté organizační a administrativní zkušenosti a také jejich charismatičtí vůdci. Muhammad Núr, mluvčí strany Núr v Káhiře, mi popsal i další faktor, jenž vysvětluje vzestup této strany: „Liberální média se na nás zaměřují. Bezplatně nám udělala mediální kampaň,“ prohlásil s úsměvem. „Když se tak usilovně snaží nás očernit a když pak lidé vidí, co ve skutečnosti děláme, pochopí, že problém je v médiích, ne v nás.“

Volby v Egyptě (28. listopadu 2011)

Odsunout armádu do patřičných mezí

Dnes samozřejmě panují velké obavy – a to nejen na Západě, nýbrž i v jiných koutech arabského světa –, že Muslimské bratrstvo (coby velký volební vítěz) spojí po lednovém ukončení voleb síly se salafisty. To je ovšem nepravděpodobné. Jak mi nedávno řekl spoluzakladatel Organizace džihád a čelní postava přechodu k nenásilnému aktivismu Nabíl Na’im: „Jaká koalice? Vždyť jsem právě ve Fajjúmu zprostředkoval mezi Muslimským bratrstvem a salafisty příměří.“

Ve skutečnosti budou složení vlády pravděpodobně utvářet spíše jiné faktory: pokračující mobilizace zdola, ideologické rozkoly mezi islamistickými stranami, činnost – a nečinnost – Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF) a chování liberálních stran.

Egyptští vojáci střeží káhirskou ulici Mohameda Mahmúda, která vede k ministerstvu vnitra. Střety mezi demonstranty a bezpečnostními složkami se na konci listopadu odehrály právě tam (5. prosince 2011)

Momentálně se zdá, že Muslimské bratrstvo je především odhodláno omezit roli armády při formování ústavy. Zároveň chce dát větší moc parlamentu a účinněji monitorovat bezpečnostní služby. Salafisté se naopak zaměřují na prosazování sociálně konzervativní agendy, aby uspokojili své voliče.

Bude-li SCAF i nadále tiše podporovat jednu stranu, jak to dělá nyní, pravděpodobně vyvolá spíše větší polarizaci mezi islamisty a sekularisty, než aby prohloubila propast mezi Muslimským bratrstvem a salafisty; pravděpodobnost koalice mezi Stranou svobody a spravedlnosti a stranou Núr by se pak zvýšila. 

Pro liberály bude klíčové, aby pracovali na omezení polarizace tím, že se zaměří na kroky posilující důvěru mezi nimi a Muslimským bratrstvem, místo aby spoléhali výlučně na to, že je mocí obdaří SCAF. Jak to lapidárně formuloval jeden mladý revolucionář: „Většina aktivistů bude s radostí bojovat proti Muslimskému bratrstvu a salafistům ve volbách i v ulicích, budou-li zasahovat do našich občanských práv. Je to však náš boj, ne armády.“

Omar Ašúr

Omar Ašúr, ředitel programu blízkovýchodních studií na Katedře arabských a islámských studií britské Exeterské univerzity, je autorem knihy The De-Radicalization of Jihadists: Transforming Armed Islamist Movements (Deradikalizace džihádistů: Jak transformovat ozbrojená islamistická hnutí). V současnosti je také hostujícím členem Brookingsova centra v Dauhá.

Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční. 


Video