Ani jedno, ani druhé. Vyplývá z toho jediná věc. Soukromý právník Gross přesvědčil policii, že ze svých příjmů zaplatil daně, a není tedy podvodník.
Zákon v této chvíli nezajímalo, jestli si vymýšlel, nebo jestli byl jako politik tak trochu na peníze. To nebylo předmětem vyšetřování. Pátrá po tom parlamentní komise a jiní detektivové v takzvané kauze Unipetrol. Ano, je to ta, kde se sázelo "pět v českých" na stůl.
Nevíme, jak toto vyšetřování dopadne. Možná i tento případ bude odložen. Ani to však neznamená, že upřímný Gross byl uštván médii a nepřáteli. Přesně naopak.
Stanislav Gross právem zaplatil nejvyšší politickou cenu za nedůvěryhodnost. Nedokázal veřejnosti vysvětlit, odkud vzal peníze na svůj byt. Bez přesvědčivého vysvětlení zůstalo, i odkud bere prostředky na podnikání jeho paní.
Bývalý premiér nejenže předložil lidem neuvěřitelné verze o půjčce od nemajetného strýce Vika nebo podezřelého novináře Roda. Snažil se aféru "ustát" díky svému politickému vlivu. Nebyl ochoten přiznat si chybu.
Jeho šílený tanec přivedl sociální demokracii na pokraj krachu. Přesto jej znovu zvolila předsedou.
O zbytky moci přišel teprve po ostrém nátlaku Jiřího Paroubka, který si uvědomil, že s Grossem v zádech nemůže vyhrát volby, ani kdyby mu pomohli Marťani. Můžeme se jen domnívat, jaké záruky byly součástí dohody o "dobrovolném" odchodu.
Případ premiérova bytu pravděpodobně zůstane navždy otevřený. Politik zaplatil odchodem ze scény. To je dobře. Nebuďme však takoví optimisté, abychom věřili, že policie něco vyšetří.
