HLASUJTE V ANKETĚ:
Stává se Praha kýčovitým městem?
Jak se sluší na město, kde psal Václav Havel své absurdní hry, Praha je celá poněkud surreální, píše Gareth Harding v americkém deníku.
Když procházíte od Václavského náměstí k Pražskému hradu, všude narážíte na obchůdky s nevkusnými suvenýry. Nabízejí pivní korbely, zaručeně "české sklo", fotbalové dresy a trička s duchaplnými nápisy jako Prague: Czech It Out.
V noci je Praha ještě víc skličující, pokračuje Harding. Stovky hlučných opilců se potácejí z barů a hledají levný sex. Ochotně jim pomáhají urostlí chlapíci v barevných vestách.
Posílají je do bordelů, které vykreslují jako "oázy zábavy a relaxace v centru Zlatého města". Tématické místnosti v římském, orientálním nebo třeba vesmírném stylu pochopitelně nechybí.
Přestože Češi vypijí nejvíc piva na světě, většina pijanů v ulicích jsou Britové, píše Washington Times. V kloboucích z medvědí kůže a v tričkách s nápisem "Member of Prague Drinking Team" bloumají po centru, vyřvávají fotbalové hymny, pijí jedno levné pivo za druhým a vyvolávají potyčky.
Britové a Irové pořádají pánské jízdy v Praze hlavně díky nabídkám nízkorozpočtových aerolinek, které několikrát za den létají do Česka za cenu nočního tahu v Dublinu nebo Londýně. Podobné lety přivážejí Italy a Němce.
Noví příchozí v tisíciletém městě opět zamíchali jazyky. Do druhé světové války se tu mluvilo česky a německy, po válce také rusky. Dnes uvidíte na zdi u historického mostu ze 14. století namalovaný poutač na "Beer Garden".
Zatímco v jazyku převládá angličtina, mnoho turistických suvenýrů je ruského původu, nebo se tak alespoň tváří.
Dřevěné matrjošky zamořily centrum Prahy jako kobylky, přestože nemají s českou kulturou absolutně nic společného. Vlastně ani s ruskou. Místo bábušek dnes rozkládací panenky zdobí Harry Potter, Marilyn Monroe či basketbalisté Sacramenta.
Turisté, z nichž někteří stále považují Českou republikou za stalinistický stát za železnou oponou, mají velký zájem o trička s Che Guevarou, čepice Rudé armády a trička vyhlašující, že vás KGB stále sleduje.
Nic a nikdo není ušetřen komercionalizace. Mozart má své hotely, bary a restaurace. V domě, kde se narodil Franz Kafka, si ve stejnojmenné restauraci můžete pochutnat na Kafkově bifteku s kebabem z mladé kukuřičky.
"Centrum Prahy se stalo pro místní obyvatele zapovězenou zónou," domnívá se britský novinář Chris Johnstone, který žil v české metropoli čtyři roky.
Dvaačtyřicetiletý Pražan Pavel Bartoš přitakává. Do centra chodí jen výjimečně, ale s jeho proměnou je smířený. "Je to hloupé, ale takový je obchod. Obchodníci by mohli nabízet něco českého, ale cizinci žádají něco jiného."
Spisovatel Ivan Klíma se domnívá, že se Praha stala kýčem. "Kdyby někdo seskočil na padáku do centra Prahy, nevěděl by, jestli není v Římě nebo v Berlíně. Střed města zcela ztratil národní kolorit. Slyšíte italštinu, němčinu a angličtinu, ale téměř žádnou češtinu."
Navzdory tomu, co Klíma nazývá infekcí masového turismu, Praha zůstává jedním z nejvíce ohromujících měst na světě, podotýká list. Po roce 1989 ještě rozkvetla, památky byly opraveny a otevřela se místa dříve pro veřejnost nepřístupná.
Praha ale ztratila mnoho z dřívější atmosféry. Zakouřené hospůdky, kde se servírovala tradiční jídla s knedlíky, nahradily módní pizzerie. Trhovci ve stáncích nenabízejí zeleninu, ale nevkusné suvenýry.
Kdybychom měli najít nějaký symbol Prahy těsně před vstupem Česka do Evropské unie, bylo by to nedávno otevřené Muzeum komunismu. To totiž sídlí mezi jídelnou McDonald´s a rakouským kasinem, uzavírá Washington Times.
