Téměř ze všech koutů světa přicházejí den co den zprávy o tom, jak křesťanské komunity padají za oběť ústrkům a perzekucím. V Nigérii zahynuli 26. února tři křesťané a desítky dalších utrpěly zranění, když u kostela ve městě Jos na severu země explodovala bomba v autě. A jen loni zemřelo nejméně 500 lidí při útocích připisovaných násilné islamistické skupině Boko Haram, která vyzvala všechny křesťany k odchodu ze severní Nigérie.
Ve východoafrických státech, jako je Súdán, dostali křesťané ultimátum do 8. dubna k opuštění severu země. Toto ultimátum se bude týkat 700 000 křesťanů, kteří se narodili na jihu země před loňským získáním nezávislosti Jižního Súdánu. Z Eritreje přicházejí zprávy o zadržování 2000-3000 křesťanů, z nichž mnozí jsou vystaveni mučení.
Vojáci Jižního Súdánu nacvičují na vyhlášení nezávislosti (6. července 2011)
Součástí oslav nezávislosti budou i tradiční tance jihosúdánských etnik (5. července 2011)
Veteráni války za osvobození se chystají slavit vyhlášení nezávislosti Jižního Súdánu (5. července 2011)
Muslimské státy jdou na to tvrdě
Nejnebezpečnějším místem k životu křesťanů však zůstává Blízký východ, kde k útokům dochází s děsivou pravidelností. Největší tlak cítí egyptští koptové a zmenšující se křesťanská komunita v Iráku. Vzhledem k nejistému výsledku událostí v Sýrii se mnozí lidé ptají i na osud živé křesťanské komunity v této zemi. V Íránu jsou zase zatýkáni a vězněni členové takzvaných „domácích církví“ (nezávislých seskupení křesťanů, kteří se scházejí v soukromých domech, protože se bojí útisku).
Organizace Open Doors, která se zaměřuje na nelehký úděl křesťanů, letos v této souvislosti označila za největší provinilce na světě státy s muslimskou většinou – včetně Afghánistánu, Saúdské Arábie, a dokonce i Malediv. V Pákistánu se nechvalně proslulé zákony proti rouhačství často používají proti křesťanům za účelem vyrovnávání osobních účtů nebo finančního vydírání. Po šokujících atentátech na pákistánského ministra pro záležitosti menšin Šahbáze Bháttího a guvernéra provincie Paňdžáb Salmána Tasíra je zřejmé, že každý, kdo se bude k této otázce otevřeně vyjadřovat, může očekávat rychlou odplatu.
Pákistánští křesťané při božíhodové mši v Rawalpindi (25. prosince 2010)
Ani v Asii si neberou rukavičky
Problém se však neomezuje jen na muslimský svět. V Číně se podle organizace Hlas mučedníků od roku 2010 do roku 2011 značně zvýšila perzekuce křesťanů. Zejména neoficiální domácí církve jsou zranitelné vůči oficiálním ústrkům nebo raziím úřadů.
Největším provinilcem na světě však zůstává Severní Korea, kde jsou křesťané vystaveni nejhorším formám týrání – podle zpráv jich nejméně 25 procent trpí v pracovních táborech, kde panují otrocké podmínky. Ve Vietnamu se na domorodé Degary, jimž se také říká Montagnardové, pohlíží s podezíravostí vyplývající z jejich křesťanské víry, přičemž vláda nese zodpovědnost za bezpočet případů jejich mučení a týrání a stovky degarských žen musely podstoupit nucenou sterilizaci.
Slavnostní odhalení sousoší Kim čong-ila a jeho otce. V prosinci zesnulému vládci by ve čtvrtek bylo sedmdesát let.
Dokonce i v zemích, jako je Indie, které jsou vydávány za příklad otevřenosti a tolerance, čelí křesťanské skupiny útokům. V roce 2011 bylo po celé Indii zaznamenáno nejméně 1000 případů protikřesťanského násilí. V lednu zaútočili hinduističtí fundamentalisté ve státě Ándhrapradéš na evangelického pastora, jehož obvinili z vynucených konverzí.
Vítězí lhostejnost
Jakkoliv jsou násilnosti na křesťanech a jejich zastrašování zlé, vlády, sdělovací prostředky, a dokonce i obyčejní lidé projevují vůči utrpení ohrožených křesťanských skupin všeobecnou lhostejnost. Hrstka křesťanských nevládních organizací se snaží tento problém medializovat, ale hlavní proud organizací bojujících za lidská práva jen nedbale poukazuje na případy otevřených protikřesťanských útoků a perzekucí.
Patriarcha koptské ortodoxní křesťanské církve v Egyptě Šenuda III. zemřel ve věku 88 let. "Zemřel na zdravotní komplikace a na sešlost věkem," řekl agentuře Reuters poradce patriarchy Hany Azíz. Koptský patriarcha Šenuda trpěl už několik let řadou zdravotních problémů, měl zejména potíže s játry a plícemi. Na snímku jsou egyptští křesťané v Káhiře s plakátem Šenudy III. (18. března 2012)
Mezinárodní orgány projevují zjevnou neochotu vůbec připustit existenci tohoto problému. Podle Pewova fóra však nejméně 10 procent světových křesťanů – to je 200 milionů lidí ve 133 zemích – žije ve svých společnostech jako menšinová skupina. Pokud se tedy nepodniknou kroky k řešení tohoto problému, pak stovky komunit, které si nepřejí nic jiného než pokojně praktikovat své náboženství, budou čelit hlubokým psychologickým a demografickým následkům a prchat do exilu, aby si zachovaly víru.
Evropská unie, Spojené státy i další světové demokracie jsou schopny poukazovat na náboženskou perzekuci; chybí jim však k tomu vůle. EU by měla následovat příkladu amerického ministerstva zahraničí, které vydává rozsáhlou výroční zprávu o náboženské svobodě po celém světě.
Další možností je řešit toto téma prostřednictvím bilaterálních dohod se zeměmi, kde jsou křesťané perzekvováni. Pak by bylo zřejmé, že tyto země nemohou beztrestně působit proti vlastním náboženským menšinám, ať už by tyto menšiny vyznávaly křesťanství, nebo jakoukoliv jinou víru.
Italský politik Fiorello Provera 1946), který zasedá v Evropském parlamentu za Ligu severu
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
