Vadilo mi, když se podobné spekulace v minulosti týkaly politiků nebo stran, kteří a které jsou mi názorově blízké, a nepsal jsem o nich proto, že se mi zdálo pokrytecké najednou začít dělat totéž a rozhořčovat se a moralizovat nad něčím, co nemám doloženo, a o čem nemám žádný konkrétní důkaz.
Ne, že bych neměl názor, dokonce silný názor, na podivné zdroje financování příbytku manželů Grossových a jejich obchodních aktivit. Ne, že bych byl proti tomu, aby se o nich psalo. Na počátku slavné aféry Watergate nebylo rovněž nic, než tajemný anonymní zdroj. Rozdíl mezí Watergate a našimi aférami je ale hlavně v tom, že u nás ty aféry u spekulace, neověřené informace nebo anonymního zdroje obvykle končí, málokdy jsou dovedeny k něčemu konkrétnímu, a obvykle vyšumí do ztracena, nahrazeny novým, aktuálnějším skandálem. Vzpomene si dnes někdo na případ Kořistka?
Nevadí mi to, že se pan premiér brání tím, že se jedná o "širokou a řízenou kampaň". Nemyslím ale, že má pravdu, z počátku o "aféře" psal jen jeden deník a ostatní se k němu připoily víceméně až potom, co se věc stala předmětem jednání sněmovny, a po tom, co pan premiér vyvolal pobouření veřejnosti svými projevy a svým jednáním v pokusech o obhajobu.
Ani teď se nechci rozepisovat o "technických" aspektech aféry. Nemám znalost, ani praktickou zkušenost s procesem schvalování úvěrů a jejich ručení, standardně používaných českými bankami, a jakkoliv se mi zdá být v případě rodiny Grossových podezřelý, jedná se stále jen o podezření, které nemohu doložit ani fakty, ani osobními zkušenostmi.
Zdá se mi ale podivné, a myslím, že oprávněně, že se případem ani potom, co do tisku začala pronikat nová a nová velmi vážná podezření, a nové, vyšteřováním ověřitelné informace, nezabývá policie České republiky, která se ještě nedávno, horlivě a samostatně, nečekajíce na podnět nebo na trestní oznámení, a v záři reflektorů medií začala zabývat jiným případem, který se týkal ústavního činitele, případu, ktery byl založen jen na informacích a spekulacích tisku.
Nezačala se jím zabývat ani poté, co se pan premiér otevřeně přiznal k něčemu, co je v celém civilizovzném světě považováno za nepopiratelný a neomluvitelný konflikt zájmů, k spekulacím s pozemky, jejichž cena, a zde se opět mohu odvolat na premiérovo vlastní prohlášení, byla přímo ovlivněna jeho politickou aktivitou.
Zde už nejde o nějaké spekulace tisku, dokonce ani o bezděké opominutí a přehlédnutí souvislostí, pan premiér sám uvedl, že pozemky koupil proto, že si byl vědom toho, že jejich cena po vstupu do EU stoupne. Pokud chtěl zůstat "křišťálově čistým", musel by se vzdát aktivit směřujících k prosazení vstupu ČR do EU, a protože je to samozřejmě nemožné u člena vlády, která vstup do Unie proklamovala jako svou programovou prioritu, měl vědět, že taková spekulace s pozemky je pro něho tabu, nikdy se neměl do něčeho takového pouštět.
Vadí mi, že se případ Grossových finací projednává bulvárně, ale ani zde nemohu vinit tisk. Nevím, jak by se dal "seriózně" popisovat a analyzovat premiérův případ po tom, co on sám místo vysvětlení začal produkovat něco, co se nedá nazvat vysvětlením, ale řadou den ze dne "aktualizovaných" výmluv, vyhýbání se odpovědi na konkrétní a právem kladené otázky, a dokonce i neskrývanými vyhrůžkami.
O bulvárnost příběhu se postaral sám pan premiér, komičnost a bulvární nádech aféry je logickým výsledkem potom, co jím interpretovaný příběh prošel několika modifikacemi a nakonec se stal příběhem hodného strýce důchodce, který předsedovi vlády půjčil peníze, které vlastně neměl, ale v igelitce mu je přinesl mládenec v kulichu, který jinak ošetřuje nemocné kravičky, to nemohlo dopadnout jinak. Toho strýčka, toho hodného mladíka, ani ty kravičky, a dokonce ani tu směnku spálenou smutným pánem s mohutným knírem nevnesli do příběhu novináři, komedii z něho udělal pan premiér. Něco podobného, něco stejně komického a fantastického by si nedokázal vymyslet ani ten "nejbulvárnější z bulvárů", a jen Keystone Cops, zřejmě opatrní po ostudě s případem Kořistka, schází k tomu, aby se případ stal námětem pro Mac Sennetovu Hollywoodskou grotesku.
Stejně tak následující odhalení o přátelství a o obchodním spojení rodiny Grossových s majitelkou erotického salonu nevyznívá jinak, než jako materiál pro bulvární tisk, a pochybuji, že by se jím "seriozní" tisk zabýval, pokud by se nejednalo o předsedu vlád, a pokud by pan předseda chápal, že pro vysokého ústavního činitele je takový vztah přinejmenším nevhodný, a že bude zcela oprávněně předmětem pozornosti tisku. Frašku z příběhu pana premiéra neudělal president Klaus, jak se domnívá pan Pehe, který se ostatně domníva, že za vším stojí Klaus, frašku z něj udělal sám pan premiér a jeho kolegové ministři a poslanci, kteří s vážnou tváří tvrdí z televiznch obrazovek šokovaným divákům, že vysvětlení pana premiéra považují za dostatečná, a že o jeho věrohodnosti nemají nejmenší pochyby.
Právě tato "bulvárnost" mně vede k pochybám. Vzpmínám si na případ amerického presidenta Clintona, kdy spin doktoři vedení Jamesem Carvillem dokázali změnit veřejné vnímání presidentova problému. Na začátku byl Clinton obviněn z nelegálních spekulací s pozemky (sic), později se přidalo obvinění z křivé přísahy a případ nakonec skončil jako sex skandál a skončil tak, že dokonce i mnozí jeho počáteční kritici uvěřili tomu, že se jednalo o "štvanici" na presidenta pro drobný sexuální prohřešek proti dobrým mravům.
Samozřejmě pro to nemám důkaz, ale začínám mít dojem, že těch bulvárních prvků v "případě Gross" je až příliš mnoho, a pro většinu z nich je dokonce zdrojem buď přímo sám pan premiér, nebo okruh jemu blízkých. Okatá hloupost a bizarnost premiérových kliček je až příliš nápadná. Nechce se mi věřit tomu, že předsedou vlády mé země je tak naivní, až hloupý člověk, který by neviděl ve svém jednání a v otázkách svého majetku a obchodních aktivit své rodiny nic, co by mělo stát za pozornost, a který by při tom pozornost tisku právě na ty bulvární aspekty případu takto okatě přivolávál.
A obávám se, že premiérova prohlášení a bizarní "vysvětlení" nejsou tak fantastická a nesmyslná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Možná má pan premiér svým způsobem pravdu a jedná se o "řízenou kampaň". Začínají se mi jevit jako cílená dezindormace a začínám věřit, že jejich cílem je změnit vnímání premiérových problémů. Na skutečné problémy se má zapomenout, nebo mají zůstat skryty, a premiér se má postupně stát, po počátečním šoku, v očích veřejnosti obětí bulvární štvanice, možná byl trochu nešikovný a zbytečně mlžil a tím těm hyenám v mediích trochu nahrál, vinen byl ale pouze tím, že nedokázal své aktivity a aktivity své manželky lépe vysvětlit, a nebyl, spolu se svou ženou, příliš uvážlivý ve volbě svých přátel.
Clintonovi to vyšlo, proč by to nemělo vyjít Grossovi.
