Proč jste se zase rozmyslel a znovu premiéra ujistil, že vaše demise platí? Vždyť jste ještě v pátek slíbil, že ministrem zůstanete?
Já jsem na chvilku podlehl přesvědčení, že lze udělat tlustou čáru a začít od začátku. Dostal jsem možná stovky zpráv a telefonátů. Cítil jsem podporu od lidí v uniformách, kteří mě přesvědčovali, že jediným správným řešením pro budoucnost může být Jaroslav Tvrdík.
V průběhu pátečního odpoledne jsem si však po konzultaci s nejbližšími spolupracovníky uvědomil, že to rozhodnutí je vnitřně neuhájitelné. Že bych ho dělal bez víry, bez přesvědčení. A život je příliš krátký na to, aby člověk dělal to, čemu nevěří.
Celou dobu jste svoji první demisi zdůvodňoval tím, že nechcete ztratit tvář. Nemyslíte si, že ji ztrácíte právě teď tím, jak své rozhodnutí vezmete zpět a o pár hodin později si to zase rozmyslíte?
Mám tu obavu a je mi to hrozně líto, takhle končit po dvou letech tvrdé práce. Je to pro mě nesmírně smutné. Byl jsem po celou dobu velmi emotivní, a kdybych teď řekl, že je mi téměř do breku, tak je to pravda. Volali mi lidi, které ani neznám. Chemici z Liberce, lékaři z Basry, vojáci z pozemních sil...
Myslím, že se nechlubím, ale armáda mi hodně věřila. Ale je lepší být za hlupáka jeden den než celý další život. To, co bych byl za této situace nucen provádět v dalších letech, by mě vedlo ke ztrátě tváře asi tisíckrát větší. Velmi se omlouvám premiérovi a kolegům ve vládě, kterým jsem svým rozhodnutím ublížil.
Nepřipadá vám trochu moc podávat demisi dvakrát ve dvou dnech?
Přiznám se, že připadá. Právě to mě vede k absolutnímu odchodu z politiky, aby nikdo nemusel spekulovat o tom, jestli je moje chování trapné či hloupé či jiné. Jsem mladý člověk, který vstoupil do politiky bez jakýchkoliv zkušeností.
Jsem velmi hrdý na to, kam se armáda dostala.
Nebyly v tom vašem rozhodnutí i rodinné důvody?
Obětoval jsem dva roky života této zemi. Mé dceři je dva a půl roku a já musím říct, že jsem ji za celou dobu viděl spíš týdny než měsíce. Ale nechci bouchnout dveřmi, takže se do doby, než premiér pověří nového ministra, pokusím alespoň pomáhat. Třeba z pozice poradce nebo jiné funkce, která mi bude třeba nabídnuta.
Co když prezident vaši rezignaci nepřijme?
Neznám možnost, jak někoho donutit k výkonu funkce, kterou není připraven vykonávat. Neumím si představit, že by mě premiér a prezident v tuto chvíli nutili ke změně postoje, oni mají taky svoji hrdost.
Už víte, kde budete v budoucnu pracovat?
To nevím. Nemám ani nejmenší vizi. Vezmu si pár dní dovolenou a pak budu přemýšlet co dál.
 Ministr obrany Jaroslav Tvrdík a premiér Vladimír Špidla oznamují novinářům, že Tvrdíkova demise neplatí, 30. května 2003. |
