Přestože jejich rodiče prožili v minulém režimu větší část života, oni sami mají o tom, jak to v Husákově Československu vypadalo, jen velmi povrchní představu. O něco lépe jsou na tom s povědomím o sametové revoluci, která údobí ukončila.
MF DNES podnikla při příležitosti blížícího se osmnáctého výročí listopadové revoluce dosud nejrozsáhlejší průzkum znalostí a postojů první ryze demokratické generace ke komunistické éře Československa.
Zúčastnilo se jej 1 500 studentů středních škol, gymnázií a odborných učilišť v celém Česku. Drtivá většina z nich se narodila v roce 1989, je jim tedy osmnáct let, anebo se plnoletosti dočkají v následujících několika týdnech.
Potraviny byly na lístečky
Výsledky nejsou nijak oslnivé. Základní pojmy a osobnosti spojené se sametovou revolucí ještě většina studentů znala. Zkusíte-li však zabrousit hlouběji do minulosti, nebo se zeptat na souvislosti, narazíte. Tak například Alexandra Dubčeka si s událostmi srpna 1968 spojilo jen 46 procent dotázaných.
Hlavní zpráva z průzkumu zní, že dnešní mladí lidé posuzují minulý režim především z pohledu spotřebitelů. Jednou z nejvíce se opakujících odpovědí na otázku, co si představují pod pojmem komunismus, byl nedostatek zboží, fronty na banány (pomeranče, maso nebo prostě na všechno), ale také "všechno bylo strašně levné".
Objevilo se i několik tvrzení, že před rokem 1989 platil přídělový systém. "Potraviny i další potřebné věci byly na lístečky a po málo kusech," myslí si například osmnáctiletá Lucie z Brna. Ona a mnoho jejích vrstevníků také zmínili omezené možnosti cestovat do ciziny.
Pochopil jen málokdo
To ani zdaleka neznamená, že by si mladí lidé už vůbec nespojili s komunismem totalitní formu vlády. Většinou se omezovali jen na jednotlivá hesla jako nesvoboda, šikana, násilí či donášení nebo na fráze typu "všechno patřilo všem", "vláda jedné strany", "znárodňování majetku" nebo "muselo se souhlasit s režimem".
Co si myslí středoškoláci
1. Co se stalo 17. 11. 1989?a) V Praze se konala manifestace k výročí perzekuce českých studentů fašisty - 83 %
b) Dělení Československa - 5 %
c) Havel se stal prezidentem - 12 %
2. Co označovala zkratka OF?
a) Opoziční frakce - 8 %
b) Občanské fórum - 76 %
c) Okupační fronta - 13 %
3. Kdo se stal premiérem první polistopadové federální vlády?
a) Petr Pithart - 22 %
b) Marián Čalfa - 25 %
c) Václav Klaus - 49 %
4. Kdo byl posledním komunistickým prezidentem Československa?
a) Gustáv Husák - 90 %
b) Miloš Jakeš - 7 %
c) Jiří Dienstbier - 1 %
5. Kterou z uvedených osobností si spojíte s událostmi srpna 1968?
a) Alexander Dubček - 46 %
b) Antonín Zápotocký - 26 %
c) Michail Gorbačov - 20 %
6. Ovlivnil váš život fakt, že jste vyrůstal v zemi poznamenané víc než 40 lety totality?
a) Nijak se mě to nedotklo - 36 %
b) Cítím to jako handicap - 52 %
c) Jsem rád/a - 9%
Zdroj: anketa MF DNES mezi středoškoláky narozenými v roce 1989, odpovídalo 1500 studentů. Procenta označují podíl v odpovědích, část studentů na některé otázky neodpověděla.
"V hodnocení komunismu u vašich respondentů se často vyskytují paušální nespecifické odsudky. Nepříliš často se objevily náznaky, že mladí lidé pochopili, jak pronikal všemi rovinami života a pokořoval podstatu lidské existence," napsal sociolog a ředitel agentury STEM Jan Hartl, kterému dala MF DNES výsledky průzkumu k posouzení.
Mezi tyto výjimky zařadil třeba odpověď Daniely z Karlových Varů: "Komunisti podrazácky ničili život normálním lidem."
Rodiče moc nevysvětlili
Asi nejdál šel ve svých úvahách Ondřej z Vyškovska. V komunismu vidí diktaturu, v níž nikdo není za nic zodpovědný a obyvatelstvo je pod neustálým dohledem StB. Píše i o společenských důsledcích, které podle něj přetrvávají dodnes.
Z dotazníků je patrné, že postoje k totalitní éře přejímají mladí lidé hlavně od rodičů. Na otázku, zda jim vysvětlili, jak se tehdy žilo, odpovědělo kladně 67 procent.
Zdá se však, že rodiče si s výkladem moc práce nedali. Když studenti píší, co se od nich dozvěděli, opět se nejčastěji zmiňují o nedostatku zboží, případně nutnosti se podřídit.
Nebylo tolik drog
"Mamka měla první rifle v devatenácti letech a zakázali jí vycestovat do Řecka. To mi stačí, abych si představila ten hnusný režim," shrnula to Barbora z Brna.
Řada středoškoláků zejména z chudších regionů doma slýchává na dobu minulou spíš chválu. Odpovědí typu: "za komunistů bylo líp, všichni měli práci a bydlení" se sešly desítky.
Pro někoho je minulý režim synonymem řádu a pořádku. "Nebylo tolik drog, bezdomovců a nezaměstnanosti," napsal třeba Jirka z Plzeňska. Pro Sabinu z Aše zase komunismus znamená "tvrdou dobu, ale žádný bordel".
Co je příčinou chatrných znalostí a zjednodušených postojů generace roku 1989? Historik Petr Blažek vidí hlavní problém v zastaralém způsobu, jakým se na základních a středních školách vyučují moderní dějiny.
"Sám jsem učil a měl jsem k dispozici jen standardní učebnice, které až na výjimky nebyly vůbec vstřícné k žákům, v podstatě jim předkládaly texty plné dat a událostí, ale minimálně příběhů," říká.
Zapomínat je nebezpečné
Na rodiče podle Blažka nemá smysl se spoléhat, protože většina se buď proti bývalému režimu nijak nevyhraňovala, nebo přímo byla v komunistické straně. "Většina rodičů ani nemá zájem to příliš vysvětlovat. Museli by totiž mluvit o svých postojích," podotýká historik.
Jeho kolega Kamil Černý vidí ve slabé historické paměti dospívající generace potenciální problém pro budoucnost. "Je to velmi nebezpečné. Je možné demokraticky přijít o demokracii," varuje a za příklad dává převzetí moci fašisty v Německu v roce 1933.
Za pozitivní příslib je podle něj možné považovat to, že se většina dotazovaných studentů cítí handicapována tím, že se narodili na sklonku komunismu: "Podvědomě či vědomě si to asi uvědomují – musíme doufat a pomáhat jim vhodnou a nenásilnou formou otevřít oči."
