Je dobře a bude líp, věří Iráčané

Iráčané jsou spokojení optimisté, dalo by říct. Podle průzkumu veřejného mínění je 71 procent Iráčanů přesvědčeno, že za rok bude lépe. Více než polovina je spokojena, pokud srovná dnešní situací s tou před rokem. Vřelostí vůči USA ale obyvatelé Iráku nepřekypují.

Průzkum mínění si nechala udělat britská stanice BBC spolu s několika dalšími světovými médii. Šlo o druhou vlnu sociologického bádání, Oxford Research International už momentálně připravuje třetí.

Bádání se zúčastnilo zhruba 2700 lidí ze všech koutů Iráku, nejvíc respondentů bylo z Bagdádu. Kompletní výsledky si můžete přečíst zde.

Je dobře, bude lépe
Z dokumentu, jehož výsledky zveřejnila BBC, vyplývá, že 70 procent Iráčanů je se svou stávající situací spokojeno.

Přes 56 procent populace považuje stávající poměry za lepší, než jaké panovaly před rokem.

Iráčané jsou podle výzkumu národem optimistů, neboť 71 procent respondentů odpovědělo, že za rok bude v zemi lépe.

Rozhodující je bezpečnost
Když měli dotazovaní určit tři nejvyšší priority, kterých bude třeba dosáhnout, aby stát mohl zdárně fungovat, takřka 85 procent Iráčanů odpovědělo, že prioritou číslo jedna je obnovení bezpečnosti.

Za bezpečností nejčastěji jmenovali rekonstrukci a obnovu infrastruktury, třetí skončila potřeba uspořádat svobodné volby.

Jasno nemají iráčtí občané ve vztahu k USA: 41 procent je považuje za škůdce, 42 procent za osvoboditele.

Iráčané jsou za jedno v jiném bodu: koaliční jednotky by v zemi měly zůstat jen nezbytně nutnou dobu. O další vývoj a stabilizaci by se měla postarat hlavně vláda, případně lid.

A jak by vlastně taková stabilizovaná situace měla vypadat? V horizontu pěti let bude podle Iráčanů zapotřebí především demokracie (42 procent), případně silného vůdce (36 procent) či teokracie (10 procent).

Velká neznámá demokracie
Nicméně 23 procent respondentů nedokázalo zmínit ani jednu složku demokratického systému. Sociologové se jich ptali, co rozhodně nelze považovat za součást demokracie: když si někdo vzpomněl, jmenoval hlavně diktátorství (15 procent).

Nejoblíbenější politici

1) Ibráhím Džaafarí - 7,7%
2) Massoud Barazaní - 6,0%
3) Jalal Talabaní - 5,9%
4) Saíd Sistaní - 4,7%
5) Adnad Pachachí - 3,5% 
6) Saddám Husajn - 3,3%

Bývalý prezident Saddám Husajn přesto zůstává šestým nejoblíbenějším politikem, jmenovaly více než 3 procenta dotázaných. To ale vypovídá o špatném vztahu Iráčanů k politickým představitelům, neboť nejoblíbenjěší postava - člen rady Ibráhím Džaafarí - dostala necelých osm procent. Dvadvacet procent lidí nemá oblíbeného politika a takřka 37 procent nedokázalo říct. 

Nesporně zajímavý úhel pohledu předestřeli Iráčané ve svém postoji k politice. 17 procent z nich se domnívá, že teroristické útoky na koaliční síly jsou jejím legitimním nástrojem, naopak drtivá většina odsuzuje atentáty na iráckou policii (97 procent).

Asi nejpřekvapivějším bodem celé studie je vztah Iráčanů k jiným zemím. Když dostali otázku, které země by se rozhodně měly podílet na rekonstrukci, nejvíce lidí, tedy 35,9 procent, zmínilo Japonsko, USA uvedlo 35,7. Třetí skončila Francie, za ní Velká Británie.

Státem, který by mohl posloužit jako vzor, Iráčané jednoznačně určili Spojené Arabské Emiráty

Graf ukazuje, jak Iráčané hodnotili svou stávající situaci. Kladně se vyjádřili také k vyhlídkám země do budoucna. (16. března 2004)