Je pravda, že socialisté mají v hlavách malinko zmatek. Přídavek na dítě je podle nich "nároková" (nikoli "chudinská") dávka, musí ji tedy dostat všichni. Přitom rodičovský příspěvek není pro každého rodiče; dostane ho jen ten, kdo si kromě péče o pachole stačí přilepšit jen málo.
Základní otázka, před kterou stojí každý ministr práce, je však jiná: jak centrálně a normativně rozdělovat pomoc, aby na ní neparazitovali notoričtí lenoši? Sociální síť vymyšlená a zrealizovaná první Klausovou vládou svádí k zneužívání. Teoretici rádi mluví o složitém systému plném parametrů.
Skutečnost je přitom prostá: je-li životní minimum (pro rodinu) relativně vysoké, proč by měl člověk pracovat? Proč utrácet za cestu do práce, jídlo ve městě, solidnější šaty? Ve chvíli, kdy pro člověka začne být ekonomické válet se doma na gauči, je ve státě sociálním cosi shnilého.
Sirény životního minima lákají do svých pastí zejména absolventy. Naším absolventem není zrovna mladík univerzitního typu (jako Dustin Hoffman ve slavném filmu Absolvent), ale každý, kdo ukončí školní vzdělávání. A ve statisícovém davu nezaměstnaných je dnes absolventem každý sedmý.
Nový ministr zatím nevolá: Potřebuji miliardy na své geniální programy. Naopak - možná že ušetří a mnoho "nezaměstnaných z lenosti" dostane do práce. Než však zatleskáme, zeptejme se, kolik nás bude dotované místo stát. Bude takových míst více než dnes? Bude muset vysokoškolák přijmout dotované "dělnické" místo? Nenapakují se na dotacích vychytralí podnikavci?
