Jiří Voskovec vzpomíná po letech ve svém Klobouku ve křoví (1965), jak se s Werichem, a posléze s celým souborem Osvobozeného divadla, oddávali „internímu, zasvěcenému kultu hovadismu“. Poslechněme si, co o tom říká: „Hovadnost v našem smyslu slova je rys, který dodává některým lidským výkonům a výtvorům v jakémkoli oboru povahy tak sveřepé blbosti a nepřístojnosti, že jejich záporný účinek jako by pře-exponoval estetickou citlivost, a je proto jakýmsi vědomým omylem zaznamenán v podobě zdánlivé krásy. I sbírali jsme předměty, mementa, rčení, popěvky, obrazy a literaturu odporného slohu a obklopovali se přízračným prostorem omamného nesmyslna.“
V oboru pojmenování obchodních či jiných podniků a různých veřejných prostranství dosahují v poslední době některé výkony tak vysokého stupně absurdity, že normální kritika přestává být možná. Člověk neví, zda má plakat, nebo se smát. V takovýchto případech je jistě lepší, už pro duševní hygienu, dát přednost smíchu.
KTERAK JUNGMANN PLAZY NABYL
V Jungmannově ulici čp. 745 stojí bývalý činžovní dům, s pamětní deskou Karla Sabiny. Průčelní budova s novobarokní fasádou byla nedávno velmi pěkně restaurována, v nádvoří pak (směrem k Františkánské zahradě) postavena nová budova o dvou křídlech, architektonicky celkem zdařilá (fasáda je obložena deskami z broušeného pískovce, v rohu z ní vystupuje půlválcová skleněná věž). V objektu dnes sídlí Zastoupení Evropské komise, finanční společnost Patria a firma vystupující pod neprůhlednou zkratkou ABN-AMRO. Z estetického hlediska lze dostavbu hodnotit jako úspěšnou. Jenomže: nad vchodem do průjezdu je v portálu pod světlíkem zasazen půlkruhový, do ulice vybíhající kovový pás s nápisem JUNGMANNOVA PLAZA. A hned máme po dobré náladě.
Spojit jméno starého dobrého Jungmanna, zasloužilého českého buditele, se španělským slovem plaza – to snad může někoho napadnout jen ve stavu přechodného pomatení mysli. Absurdita tohoto spojení bere dech. Je-li to ovšem míněno vážně! Není to záměrná provokace? Nějaké nové, postmoderní dada? Že by tu kdosi – po vzoru někdejší avantgardy, jejíž devízou bylo épater le bourgeois – chtěl epatovat pražské starousedlíky? Ne, takový předpoklad se nezdá pravděpodobný.
A proč vůbec plaza? Vždyť to není žádné náměstí, ba ani tržiště, je to docela obyčejný vnitroblokový dvůr, jakých jsou v Praze tisíce. Není tam ani jeden obchůdek, prostě nic. Nada. Pusto a prázdno. Jenom pár trávníků a vodní nádržka. Domnívá-li se někdo, že se ten dvorek nedá nazvat jinak než španělsky, měl by vědět, že španělština má pro takový prostor jiné slovo: patio. (Ironické je, že o kousek dál se po Jungmannovi jmenuje skutečné náměstí, španělsky tedy: Plaza de Jungmann.)
Navíc to slovo budí v češtině dost nepříjemné fonetické asociace (což autorovi pojmenování asi nedošlo): plazí se tu snad někde duch Jungmannův? Nebo je to doupě jakéhosi tajemného Jungmannova plaza? Nejspíš se tu někdo poníženě plazí před tzv. světovými jazyky. Pro tento typ jazykových vynálezců mohli bychom si zavést speciální označení: plazivci či plazilové.
Když už je zapotřebí obdařit to prostranství zvláštním jménem, proč neříci prostě dvůr nebo nádvoří? To by Jungmannovi zajisté slušelo nejlépe.
Abychom se však na věci nedívali jenom z té horší stránky, sluší se doložit, že i na tomto výtvoru lze najít cosi pozitivního: alespoň se tu respektuje česká syntax. Jelikož plaza existuje jako přejaté slovo stejného významu i v angličtině, mohlo to dopadnout takto: JUNGMANN PLAZA.
Skoro se divím, že ještě nikoho nenapadlo obohatit pražská toponyma o anglický výraz square. Považte, jak pěkně by to vypadalo v počeštěné podobě: skvér! Ba věru, páni podnikatelé, jsou tu ještě nevyužité možnosti!
SVĚTÁCKÝ MYŠÁK
Nejnovější přírůstek do naší sbírky jazykových hovadností se objevil v listopadu 2007 ve Vodičkově ulici. Vedle domu čp. 710, kde bývala proslulá Myšákova cukrárna, vyrostla nová budova s tuctovou, architektonicky naprosto nezajímavou fasádou, v jejíž dolní části budou zřejmě jakési obchodní prostory. Nějaká nákupní pasáž, asi. Hlásá to velký nápis nad vchodem: MYŠÁK GALLERY. Spojení jména tak ryze českého s anglickým slovem gallery představuje sotva překonatelný vrchol jazykové komiky. Zdá se, že tu zapracoval zase nějaký plazivec, který chce banálnímu podniku dodat „světového“ lesku. Jenže to celé nedomyslel. Kdyby byl vytvořil název ryze anglický, třeba MOUSE GALLERY, budiž, to by ještě dávalo smysl: majitel počítá s anglickou klientelou. Ale takto? Co může Angličanovi říci MYŠÁK, slovo, které nedokáže ani vyslovit?
A zase ta anglická syntax! Dejme tomu, že obchod se tu zřizuje výhradně pro cizince. Ale cožpak k nám jezdí pouze turisté z anglosaských zemí? Jak k tomu přijdou třeba Francouzi nebo Němci, pro které by název musel znít, stejně jako v češtině, GALERIE MYŠÁK? Jak vidno, plazilové se neplazí před všemi světovými jazyky ve stejné míře. Privilegují angličtinu. Navíc je trochu podezřelé, že v blízkém sousedství, v takzvaném Langhansově domě, byla nedávno zřízena obrazárna, která si dala do štítu název LANGHANS GALERIE. Vypadá to, jako by ve Vodičkově ulici řádil jakýsi syntaktický virus.
A tak získáváme hned dva zajímavé poznatky: Plazivost je zřejmě 1. selektivní, 2. nakažlivá.
. Petr Fidelius a Kam kráčí čeština?Pražský editor a kritik, vystudovaný filolog PETR FIDELIUS se již od dob, kdy byl nucen topit v kotelně a intelektuální činnost provozoval ve volném čase, věnuje analýze jazyka. Výsledkem toho byla mimo jiné kniha Řeč komunistické moci. Publikujeme cyklus, v němž Fidelius rozebírá některé aktuální jevy v českém jazyce. Dodejme, že autor je převážně čtenářem Lidových novin, a z nich tedy čerpá většinu dokladů, avšak jeho kritika se samozřejmě zdaleka netýká pouze tohoto listu.
|
