Byl Jasín teroristou, nebo ne? A měl Izrael právo ho zabít? Odpověď je snadná i těžká zároveň.
Jasín nebyl teroristou. Těžko ve svém stavu mohl ublížit kočce. Těžko mohl sebevražedné útoky plánovat a organizovat. Jasín mohl dělat jediné. A také to dělal.
Atentáty vyznával jako formu ozbrojeného boje a v podstatě k nim vyzýval. Byl tak v něčem ještě horší než ti teroristé, kteří útoky přímo páchali.
Jasín byl charizmatický duchovní vůdce, ikona, mentor. Byl tím, komu lidé bezmezně důvěřovali, koho následovali. Doufali, že zná tu nejsprávnější cestu životem. Jasín byl více než teroristou byl tvůrcem teroristů. Proto by vlastně nejvyšší trest zasluhoval.
Ale přece jeho smrt zanechává poněkud divnou pachuť. Jasín nebyl obvyklý případ. Coby úhlavní nepřítel Izraele se neskrýval jako krysa v betonovém bunkru. Nejezdil na bohoslužby do mešity pancéřovou limuzínou, ale na svém invalidním vozíku. Byl příliš snadným cílem.
Přesto, nebo právě proto, vzniká otázka, zda měl zemřít takovouto smrtí. I Adolfa Eichmanna, který za války organizoval vyhlazování Židů, dovlekli Izraelci po válce z emigrace zpět a poslali ho před soud. Jasín však nezemřel pro to, co byl a co dělal. Musel zemřít kvůli mocenské hře.
Izraelci by ho možná i nechali žít, kdyby se v blízké budoucnosti nechystali stáhnout z Gazy. Měli však obavy, aby Palestinci jejich jednostranný krok nechápali jako ústup z boje a vítězství Hamasu. A proto musel Jasín zemřít.
Teď už si nikdo nebude říkat, že se Izrael bál a že krveprolévání je metodou, která na něj platí. Otázkou je, zda kalkulace byla skutečně správná a zda zabití Jasína právě teď nevyvolá jen ještě větší krveprolití.
